Otec Školastikus a Boží spravedlnost
Tak mi zase na mysl přilétla myšlenka, či spíše vzpomínka.
Kdysi dávno se nás při jednom semináři z oblasti psychologie náboženství zeptal moudrý učitel: „Chtěli byste, aby byl Bůh spravedlivý? Asi dvacet účastníků nadšeně souhlasilo a zabouřilo: „Ano, ano, ano.“ A zazněla další otázka: „Spravedlivý také na vás?“ A místnost náhle utichla. A pak se ozvaly váhavé hlasy: „No… to asi raději milosrdný.“ Co je to vlastně spravedlnost? Mám moc rád známou pohádku Hrátky s čertem. Byla natočená v roce 1956. Jsem překvapený, že tak brzo. Původně jsem myslel, že pochází až ze začátku české filmové nové vlny, z doby počínajícího uvolnění po roce 1960. Ta pohádka má totiž silné a hezké biblické poselství, Asi to soudruhům tehdy nějak uniklo. 😊 Pokud tu pohádku znáte, jistě si vzpomenete na poustevníka otce Školastika. Hrál ho František Smolík. Přepsal jsem vám jeho výstupy.
Otec Školastikus říká v pohádce: „Koukol se musí oddělit od zrna, to je bez debaty. Podívejte se na mě, já například jsem ryzí zrno. Já jsem na světě šedesát let, a ještě jsem neškobrtl! Tělesné žádosti jsem řádně umrtvoval! Jak já například bych k tomu přišel, abych za všechny tyto mimořádné zásluhy byl odměněn stejně, jako každá hříšná neřestná holka? Anděl na to říká: „Ale já myslím, že přeci jen nemáš tak docela pravdu.“ Poustevník Školastikus odpoví: „Ale já zas vím, že pravdu mám, na lidi musí být přísnost, mrskati je budeš metlami železnými!“ V dalším výstupu Anděl říká Školastikovi: „Pamatuješ na ty dvě dívčí duše, co jsem o ně šel poprosit našeho pána?“ Školastikus: „Aha, princezna s Káčou. Doufám, že už je olizují plameny pekelné.“ Anděl: „Vůbec ne, abys věděl, byly vyrvány peklu, nebeská brána jim zůstane otevřena.“ Školastikus: „Cože, těm nemravám? Anděle, co to blábolíš? Tak, do nebe, nemravy, nestydy, necudy, holky rozjívené! Do stejného nebe jako já, svatý otec Školastikus, auuu, já se z toho zblázním, nenene, to by nebyl Pán Bůh spravedlivý!“ Anděl má náhle v ruce ohnivý meč: „Ďábelská pýcha z tebe mluví, poustevníku, nelidskou zpupností jsi oděl svojí duši.“ A poustevník Školastikus má pak v pohádce docela průšvih. 😊
Ale nejsou třeba i dnes lidé, kteří by s poustevníkem Školastikem souhlasili? Jak je to tedy se spravedlností? Ve Starém zákoně existovala směnná spravedlnost, vystižená příkladem: „Oko za oko, zub za zub.“ To nám dnes připadá tvrdé, ale musíme si uvědomit, že to byl zhruba před 3000 lety pokrok. Do té doby byla v pradávných společenstvích obvyklá spravedlivá pomsta. Když například došlo k zabití jednoho člena kmene příslušníkem jiného kmene, byl odplatou pobit celý kmen, ze kterého útočník pocházel. Tedy ne „oko za oko, zub za zub“, ale „všechny oči za oko, všechny zuby za zub“. V této primitivní asymetrické spravedlnosti byla reakce na provinění a odplata závislá na síle a moci napadeného. „Udeřil jsi mě, já tě za to zabiju.“
Pak přišel Nový zákon a Ježíšova slova, která jsou označována jako „nespravedlivá podobenství“. 😊
Matouš 7,1 „Nesuďte, abyste nebyli souzeni.“
Lukáš 15,11, Podobenství o marnotratném synu. Otec přijímá s láskou a radostí zpět nezdárného syna, netrestá ho.
Matouš 20,1, Podobenství o dělnících na vinici. Pán dá všem dělníkům denár, bez ohledu na to, jak dlouho pracovali. „15 Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?‘ 16 Tak budou poslední první a první poslední.“
Lukáš 6 „27 Ale vám, kteří mě slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. 28 Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují. 29 Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou, a bude-li ti brát plášť, nech mu i košili! 30 Každému, kdo tě prosí, dávej, a co ti někdo vezme, nepožaduj zpět. 31 Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi. 35 Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. 36 Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.“ A mnohé další.
Když čteme dnes tato „nespravedlivá podobenství“, tak nás i po 2000 letech napadá: „Co je to za logiku? Takhle přeci život nefunguje.“ Chtělo by se nám s otcem Školastikem oponovat: „Anděle, co to blábolíš?“ V hloubi duše ale cítíme, že je to dobré, že to je to, co bychom i my chtěli. Jenže jak podle toho žít? To přeci není žádná spravedlnost.
Často si stěžujeme, jak je sám život nespravedlivý. Jedna klientka mi říkala: „Já už se nemodlím. Léta jsem se modlila, ale k ničemu to nebylo. Tak jsem přestala.“ Další lidé mluví podobně: „Bůh nemůže existovat. Kdyby byl, a byl by milosrdný, jak se říká, tak by nedopustil zlo.“ Proč my se máme hůře, zatímco jiní se mají lépe? Jak to ale víme, že se opravdu mají dobře? Tak dobře, jak my si myslíme? Z Facebooku, Instagramu a občasných návštěv to nepoznáme. Slyšel jsem poznámku, že příspěvky na internetu nevypovídají o tom, jak lidé skutečně žijí, ale jak chtějí, aby si ostatní mysleli, že žijí. Známá říkala: „Ve škole jsem hrála třídního šaška, aby nikdo nepoznal, jak se trápím.“ Nosíme masky. Vídáme vzorovou blaženou rodinu, všichni cool a happy, dovolené, grilování, oslavy, úsměvy, a pak zuřivý rozvod. Kdo by to čekal? Nevíme, co se děje za kulisami, uvnitř, za dveřmi bytu, domu. A když vidíme někoho, kdo se má dnes opravdu dobře a nic neřeší, jak můžeme vědět, co ho čeká v budoucnu? Jaké lekce? Nemoc, nehoda, ztráta, požár, krádež, podvod? Zkušení moudří učitelé psychoterapie říkali: „Náš klidný, běžný, spokojený, rutinní každodenní život se může zhroutit v jedné vteřině.“ Nikdy nevíme dne ani hodiny. A spravedlnost lidí, kteří se narodili se zdravotním handicapem? Do extrémně těžké životní situace, doby, války? Na to může odpovědět myšlenka reinkarnace, ale to už je jiné téma, jiný článek.
V Bibli nenajdeme pasáže, ve kterých Bůh zaručuje lidem klidný, spokojený a neměnný život bez změn, snažení a stresu. Naopak, Bible vyzývá k životu v důvěře v Boha, vytrvalosti ve víře a připravenosti čelit výzvám a změnám, které může život přinášet. Viz kniha Job. Utrpení je jediný způsob, který může potlačit naše ego, ukázat nám, že nemáme vše pod kontrolou, že vše nemusí jít podle naší vůle.
Přísloví 19,21 „Člověk má v srdci mnoho plánů, ale úradek Hospodinův obstojí.“
Žalm 37,5 „Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat.“
Jan 16,33 „To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.“
List Jakubův 1,2 „Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky. 3 Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti.“
List Jakubův 4, 13 „A nyní vy, kteří říkáte: „Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města, zůstaneme tam rok, budeme obchodovat a vydělávat“ 14 vy přece nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Jste jako pára, která se na okamžik ukáže a potom zmizí! 15 Raději byste měli říkat: „Bude-li Pán chtít, budeme naživu a uděláme to neb ono.“
Jak říkal Václav Havel: „Naděje prostě není optimismus. Není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl, bez ohledu, jak to dopadne."
Pojmy spravedlnost a správnost jsou vzájemně propojené, prolínají se. Vidíme to i v kořenu slova. Má-li být něco spravedlivé, je to tak správné. Sv. Pavel píše v 1. listu Korinťanům 3, 18 „Ať nikdo sám sebe neklame. Domnívá-li se někdo z vás, že je v tomto světě moudrý, ať se stane bláznem, aby se stal opravdu moudrým. 19 Moudrost tohoto věku je bláznovstvím před Bohem, neboť je psáno: Nachytá moudré na jejich vychytralost, 20 a jinde: Hospodin zná úmysly moudrých a ví, že jsou marné.“ Asi tedy existuje rozdíl, a snad i napětí mezi lidskou a Božskou spravedlností. Já nevím, jak to je, třeba je to špatně, ale pro mě je Boží spravedlnost ta prostá správnost. Nikdo Boha nezná, ale představa Boha je naše představa světa a života. A já si myslím, že to, co je pro Boha spravedlivé a tedy správné, je že jsme všichni milování, spaseni, že je všem odpuštěno, bez rozdílů, bez souzení, bez „světské, lidské“ spravedlnosti. Matouš 5,45 „Abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.“ Co je spása? Jak říká můj oblíbenec Ladislav Heryán: „Spása je, když jde člověk s radostí večer spát a moc se těší na ráno.“ To se mi líbí. A taky říká, že Bůh je „to nevadí“ a „dávání zadarmo“. 😊 Vrátím se k začátku povídání, k té první otázce a pohádce. Jak to máte vy? Chcete, aby byl Bůh spravedlivý? Jako to chtěl Školastikus? I na vás? Nebo raději milosrdný?
Koloděje nad Lužnicí, 17.2.2024
Vladimír Halama