Jak nahoře – tak dole, jak uvnitř – tak vně
Vše, co je, je propojeno na viditelných i neviditelných úrovních a impulzy dobra se šíří rychle, neboť jsou podporovány vysokými tvořivými duchovními silami. Když každý začne sám u sebe, půjde příkladem, předá tak impuls dalším lidem kolem sebe. Někde v hloubi duše si všichni nosíme touhu po lásce, míru, porozumění, obnově a rozkvětu. Vidíme-li člověka, který jde neochvějně cestou dobra a koná dobré skutky s pevnou vírou a nadějí, začneme si více všímat sami sebe, začneme si uvědomovat rozdíl mezi tím, co děláme, a tím, co bychom chtěli, abychom ve svém životě a ve svém okolí viděli a zažívali. Pokud nejsme lhostejní a líní, začneme se měnit i my. To, co chceme, aby se projevilo ve vnějším světě – začneme sami uskutečňovat ve svém vlastním životě, a to bez ohledu na reakci okolí. Takto se impuls obnovy a dobra bude šířit dál, k dalším lidem dobré vůle. Tímto způsobem se nakonec projeví změny i ve světě, naleznou se nová řešení pro nynější problémy a věci, které se zde nyní dějí špatně a poškozují nejen naše životy, ale i všechny ostatní živé tvory a celou planetu, samy skončí, neboť nebudou námi všemi podporovány.
Jít příkladem
Pakliže již třídíme odpady, eliminujeme na minimum všechny plasty ve své domácnosti, snažíme se žít zdravě, konzumujeme, co je přirozené a přírodní, vybíráme si kvalitní výrobky s dlouhou životností a snažíme se je v případě poškození opravovat (ne nahrazovat dalšími), používáme biokosmetiku a ekodrogerii z čistě přírodních surovin, které se v přírodě lehce rozloží a nepoškodí ji, pak si můžeme položit otázku: co dál? Možná cítíme, že ačkoliv tu a tam někde náhodně zvedneme nějaký ten pohozený obal od sušenek či chipsů a při návštěvě lesa nám to nedá, a prostě z něj vyneseme pár pohozených plastových lahví, můžeme udělat jistě ještě něco víc. Jak tedy ještě můžeme my sami přispět zlepšování a obnově životního prostředí kolem nás? Jak a v čem můžeme jít ještě příkladem?
Kdo, když ne my?
Vše je skutečně v našich vlastních rukou. Klíčem k objevení toho, co můžeme tomuto světu přinést, abychom jej zlepšili, je nalezení a pojmenování toho, co nám v našem okolí nejvíc vadí, co se nám nelíbí. Jsou-li to pohozené odpadky v ulicích, jděme a sbírejme je. Jsou-li to vandaly poničené lavičky, jděme a opravme je. Nelíbí-li se nám nedostatek zeleně v našem městě, jděme, zjistěme si, co je pro to třeba udělat, a udělejme to. Rozčiluje nás lidský odpad v lesích? Jděme a ukliďme jej! Nečekejme, až situaci někdo vyřeší. Protože to nikdo neudělá! Iniciativa musí vyjít z nás, jinak se nikdy nebude nic dít! Nebuďme lhostejní a nečinní. Kdo, když ne my? Jen my sami můžeme a musíme! Uvědomme si, že argument – proč mám uklízet či spravovat něco, co jsem nezpůsobil – nás pouze udržuje v nečinnosti, v pasivitě a též v negativním postoji. Navíc, nemůžeme změnit nikoho – kromě sebe. Na negativního člověka plného zapšklého vzteku a myšlenek na to, jak strašní jsou lidé a jak je celý svět špatný a prohnilý, se lepí pouze negativní a destruktivní energie. Takové energie komplikují, brzdí, stahují, staví nám do cesty překážky, přitahují nepřátelsky naladěné lidi. Vždy, když se nám náhle přestane dařit a vše se začne komplikovat, přemýšlejme, co jsme udělali a jak jsme přemýšleli, že se nám do cesty připletly právě tyto energie.
Chceme-li něco změnit, musíme jít pozitivní, světlou cestou, protože pak nám budou pomáhat vysoké energie dobra, vše půjde dobře a lehce, jakoby samo od sebe. Když se nebudeme ohlížet za sebe, na práci, kterou jsme udělali, a půjdeme dál bez očekávání potlesku, po čase zjistíme, že impuls, který jsme tímto vyslali, inspiroval další lidi, uvidíme změnu a pochopíme, že na této cestě nejsme sami.Dobro vždy plodí Dobro!
