Tarot
Tarot jsou hrací a vykládací karty, obsahující symboliku životních situací a významů. Od poloviny 15. století se používají po celé Evropě a později po celém světě při věštění a hledání duchovních cest. Symbolický systém tarotu, propojený s živly, horoskopem a dalšími mystickými a okultními tématy je tak plný a výstižný, že spolu s astrologií, magií, alchymií a kabalou tvoří základ tradičního západního hermetismu.
Královská cesta
Moderním otcem vykládání tarotu byl francouzský protestantský pastor Antoine Court de Gébelin, který v roce 1781 publikoval knihu Le Monde primitif o spirituální symbolice a jejím porovnání s moderním světem. Zde se objevuje první komplexní návod k výkladu, jak ho známe dnes. De Gébelin také uvádí, že myšlenkový obsah tarotu pochází z vědění egyptské mytologie, které předali bohové a bohyně, zejména Isis a Thoth. Název tarotu je podle něj složený z egyptských slov „tar“, královský, a „ro“, cesta, což vyjadřuje královskou cestu k pochopení, zralosti a moudrosti.
Tajemství se nezapisuje
De Gébelin napsal své pojednání ještě před tím, než byla v roce 1799 objevena Rosettská deska a než díky ní v roce 1822 Jean-Francois Champollion rozluštil egyptské hieroglyfy. Pozdější badatelé nenašli v překladech egyptských zápisů žádné potvrzení De Gébelinovy teorie, ale to nic neznamená. Nesmíme zapomínat, že např. Smaragdová deska, Tabula Smaragdina Herma Trismegista také nebyla nikdy nalezena a její symbolický text, na kterém je ideově postaven celý západní hermetismus, existuje pouze v opisech. Navíc, v esoterické, okultní, magické tradici se ty nejdůležitější věci nezapisují. Předávají se jinak.
Karty pochází z Egypta
De Gébelinovo tvrzení podporuje fakt, že hrací karty podobné tarotu poprvé vstoupily do Evropy na konci 14. století skutečně pravděpodobně z Egypta, tehdejšího mamlúckého sultanátu. Egyptský původ tarotu by byl logický, vezmeme-li v úvahu, že Egypt byl tehdy velmi důležitý myšlenkový a spirituální prostor, kolébka starověké i antické moudrosti, magie i dnešního hermetismu.
Posvátné a profánní
Někoho napadne otázka, proč by osvícení mágové nebo božské bytosti svěřovali nejvyšší vědění prostému lidu, a ještě tak pokleslým způsobem, jako jsou hrací karty. Jenže takový způsob přemýšlení může být projevem intelektuální arogance, kdy se pyšníme svou „moudrostí“ a povyšujeme se nad „nevědomé“. Není na tom nic znevažujícího, každý osvícený guru ví, že vrcholem spirituality je v pohodě bez problémů zvládat každodenní život, starost o prosté bytí. Hlavní hrdina Millmanova Pokojného bojovníka Sokrates pracuje u benzínové pumpy a říká: „Nejušlechtilejší je služba druhým.“ V profánním, všedním, světském, je vždy kus posvátna a naopak.
Pravá moudrost je živá
Praktickou výhodou předání vědění prostřednictvím tarotu byla jistota, že tajemství nezmizí, bude žít dál. Knihovny nebo vytesané zápisy mohly být zničeny, ale obrázky na kartách si prostí lidé oblíbili, předávali, malovali, často používali, takže poselství nezaniklo, naopak se ještě dále šířilo. Obrázková forma byla také v tehdejší v době nutná, protože téměř nikdo neuměl číst a psát. Hraní her bylo zárukou, že symboly zaujmou, že je lidé nezavrhnou. Karty se staly součástí každodenního všedního života a pod povrchem zábavy přetrvala hluboká moudrost. Podobný význam vždy měly i písně, příběhy, báje, mýty, pověsti.
Vyšší oktávy
Pod svícnem je tma. Zásadní věci jsou jednoduché. Důležité informace jsou vždy přístupné všem, není třeba je utajovat. Kdo chápe, pochopí, kdo nechápe, nepochopí. Do božišť, chrámů a gotických katedrál, plných hermetických znaků, mohl vždy vstoupit každý. A co kdo pochopil a přijal ze symboliky svatyně, to už byla jen jeho věc. Kdo hledá cestu, začíná vždy od jednodušších myšlenek. Stejně tak je tomu i v tarotu. Věž může znamenat prostý vyhazov z práce nebo těžkou psychospirituální krizi, rozpad životních hodnot. Dvojsmysl, jednodušší a hlubší význam, existuje u každé věci, nejen u karet. V astrologii je Neptun vyšší oktávou často povrchní Venuše, Uran vyšší oktávou někdy hloupého Merkura, Pluto vyšší oktávou občas natvrdlého Marse. Také v hudbě znějí podobné akordy C dur a Cmaj7 úplně jinak. Ale náladu, energii, poselství vyšších harmonií může přijmout jen ten, kdo s nimi rezonuje, kdo má stejné vibrace.
Jiné teorie o názvu tarotu
Tarot byl původně známý jako trionfi, později tarocchi, tarocco, tarock. Jedna teorie poukazuje na podobnost slova tarot s řekou Taro v severní Itálii, nedaleko Parmy, protože první zmínky o tarotu jsou z této oblasti. Jiní autoři se domnívají, že název tarotu pochází z arabského slova turuq, což znamená cesta, způsob, případně z arabského taraka, tedy odevzdat, nechat osudu, nebo také tarh, dedukce, závěr, odvození. Slovo tarot může souviset i s anděly Harut a Marut, které jsou v magické souvislosti zmíněni v Koránu. Zajímavý je také vztah mezi pojmy tarot a Torat. Torat je opačně tarot, a vzhledem k tomu, že Torat je výraz obvyklý na Středním Východě pro Tóru, může mít tarot i něco společného s židovskou mystikou, šifrovanými zprávami z dávných židovských zdrojů.
Systém tarotu
Tarot má čtyři barvy, poháry (kalichy), hole (žezla), meče a pentakly (disky, mince). Barvy se liší podle regionu, francouzské pojetí je obvyklé v severní Evropě, latinské v jižní Evropě a německé ve střední Evropě. Každá z barev obsahuje číslované karty od esa do deseti a čtyři dvorní karty, páže, rytíř, královna, král. Těchto 14 karet tvoří Malou arkánu. Dalších samostatných 22 karet tvoří Velkou arkánu, vypovídající o hlavních životních a spirituálních tématech. Vždy, když při výkladu padnou karty velké arkány, jedná se důležitou, zásadní situaci. Tarot má tedy nejčastěji celkem 78 karet.
Blázen je nula, začátek i konec
Z karet Velké arkány je pozoruhodná karta s číslem 0, Blázen, která je historicky pojímána jako hlavní karta tarotu, trumf, symbolizující konec i začátek. Nejprve malé dítě, nepopsaná prázdná tabule, tabula rasa, přistupující ke světu bez předsudků, s naivní důvěrou. Ve stáří po prožití složitého života opět zmoudřelý oproštěný člověk, chápající Sokratovo: „Vím, že nic nevím.“ Čistá duše, připravená na další kolo zkoušek v příští reinkarnaci, na stále vyšší lekce poznávání, lpění, opouštění, budování, boření, zraňování, usmiřování, odpouštění, nenávisti, milování, lásky. Blázen důvěřuje, podvedou ho, opět důvěřuje, zraní ho, zase důvěřuje, zneužijí ho, ještě důvěřuje, zradí ho, stále důvěřuje. Je to Blázen. Ale jinak se žít nedá.
O výkladu karet
Každá karta má titul a obrázek, který představuje specifickou koncepci. Jedná se vlastně o jakýsi piktogram, srozumitelný grafický nákres, znak obrazně znázorňující situaci, věc, pojem nebo sdělení. Styl výkladu si vždy určí kartář podle své intuice. Po zamíchání se z balíčku vytáhne různým způsobem různý počet karet. Někdy karty volí věštec, jindy klient. Čtení významu je umění. Neptejte se jaké, to je nesdělitelné. Představte si, že jste v galerii. Uměli byste mluvit o obrazech? Popsat, co z nich cítíte? Co je v nich? Proč někdo maloval to, co maloval? Pokud ano, uměli byste to třeba i o kartách.
Film života
Je zbytečné dívat se do příručky na významy jednotlivých vytažených karet. Jejich smysl se mění podle pozice, sousedních karet, typu otázky. Vyložený sestavený obrazec se popisuje jako obsah filmu. Musíte zachytit a pochopit příběh. Co se děje, odkud a kam se situace pohybuje. Obrázky k vám mluví samy o sobě, vyjadřují sdělení. Vlastně ani nemusíte číst tolik knih. Jen se podíváte na předměty a barvy a cítíte napětí, uvolnění, přízeň, nepřízeň, radost, smutek, štěstí, tíhu, muže, ženu, mládí, stáří, akci, čekání, čin, trpělivost, cit, peníze, energii, střet, usmíření, odpuštění atd.
Vše je tak, jak má být
Nedělejte si starosti, proč padnou zrovna ty karty, které mají, to se neví. Víme jen, že jsou to opravdu ty, která mají padnout. Téměř vždy. Proč téměř vždy? Protože svět není 100%, pouze smrt přijde na 100%, to je jediná jistota. Ani karty nejsou 100%, fungují jen ve velké většině, ne vždy. Ale i ta podstatná část pravdy je pro nás přínosná. Skutečnost, že určitá znamení se objevují současně s odpovídajícími situacemi, zkoumali Carl Gustav Jung a kvantový fyzik, nositel Nobelovy ceny Wolfgang Pauli. Nazvali jí akauzální synchronicitou, bezpříčinnou souvislostí. Věci se dějí tak, jak mají, a nevíme proč.
Nic není náhodou
Ani náhoda není náhoda. Slovní základ na-hodit znamená, že něco bylo na-hozeno. Někdo nám něco na-hodil. Kdo? Bůh? Osud? Co? Proč? Na to už musíme přijít sami. Podobně je tomu i v jiných jazycích. Německy Zu-fall znamená při-padnout. Nejpřesnější je angličtina, magický jazyk svobodomyslných protestantů, kterým se nikdy nemluvilo ve Vatikánu. Anglické slovo chance znamená zároveň náhodu i příležitost. Někdo nám na-hodil příležitost. Jen jí využít.
Autor: Vladimír Halama