Epifýza - Třetí Oko

Strážce Brány

Epifýza je jako nejtajnější trezor paměti s dvojitým ohnivzdorným pláštěm, protože je zároveň i čakrou. Vše, co člověk vidí během života, co pociťuje, prožívá, tedy všechno jeho vnitřní i vnější, se zapisuje právě v epifýze. Je to zvláštní vnitřní Strážce Brány, který vždy všechno o člověku ví, zná všechna jeho tajná přání a touhy. První následovníci Krista tyto informace interpretovali jako osobní stránky v knize života v rukou Božích, na nichž bylo zapsáno vše o člověku...

Nic nezůstane skryto

Pokud v člověku převažují malé živočišné myšlenky o neúnavném hromadění hmoty, pak, ať už navenek předvádí svou "andělskou" povahu jak chce, všechno jeho úsilí bude marné. Brána se může otevřít pouze přes duchovní, permanentní upřímnou touhu, naplněnou čistou Vírou a Láskou... Co je ještě zajímavé, tak tento Strážce nejen zaznamenává úmysly a skutky člověka, ale také zesiluje to, co převládá v jeho mysli. Pokud tedy člověk přepne svou pozornost na negativní vnímání, pak Strážce v něm toto negativum podpoří, čímž zintenzívní to, co má. Pokud se člověk přepne na dobro, Strážce v něm posílí právě tyto pocity.

Epifýza  - portál do duchovního světa

Epifýza, stejně jako hypothalamus, je nejstarší formací. Epifýzu mají všichni obratlovci, i když se liší svým uspořádáním. Lidská epifýza je však, v porovnání s epifýzou ostatních vyšších obratlovců, podstatně transformována v důsledku duality jedince - jeho materiální a duchovní podstaty. Z tohoto důvodu je šišinka nejen pánem lidského těla, ale také vstupní branou do duchovního, vyššího světa, je zvláštním portálem. Každá změna stavu vědomí probíhá pod jejím dohledem.

Šišinka je malý drsný trojúhelníkový oválný útvar, poněkud zploštělý v předozadním směru. Na pohled je šedavě růžový, i když se barva může lišit v závislosti na stupni naplnění krevních cév. Hmotnost je u každého jedince jiná V průměru má asi 0,130 gramů. U duchovně pokročilých lidí to bývá až 0,430 gramů více.   Hmotnost epifýzy se neustále zvětšuje do 10 až 14 let. Následně dojde k značnému nárůstu životní energie - prány. Pokud se člověk od té doby utápí ve hmotě jako prase v kaluži, hmotnost epifýzy zůstává prakticky nezměněna. Pokud ale bude na sobě člověk duchovně pracovat, to je již jiná otázka... Stačí nahlédnout do lékařské literatury o projevu mimořádných schopností u lidí, včetně dětí, se zvětšenou šišinkou.

Epifýza - glandula pinealis, ringse

O epifýze lidé věděli už velmi, velmi dávno. A to právě jako o žláze, a ne jako o jiné útvaru. Například ve starověké Indii už dva tisíce let před naším letopočtem tam došlo k rozkvětu učení o epifýze. Už tehdy lidé věděli, že tato žláza je v lidském těle nejen orgánem jasnovidectví, pamětí o předchozích inkarnacích duše, ale i hlavní čakrou koncentrace vyšších energií... Tyto znalosti měli i ve starověkém Egyptě, i když v poněkud odlišném výkladu. O šišince věděli i ve starodávné Číně, v Tibetu. Tam již odedávna existoval rituál pálení mrtvých vysokých duchovních, po němž se studenti pustili do hledání takzvané ringse v popelu. Tento tvrdý předmět se spíše podobá jantarovému kamínku. Podle ní studenti posuzovali stupeň  duchovnosti svého Učitele. Věřilo se, že čím bylo ringse větší, tím byl člověk na vyšší úrovni. Ringse není nic jiného, než mozkový písek epifýzy. Tento písek stále zůstává pro moderní vědce záhadou záhad. Ve starém Tibetu o něm ale věděli již jako o místě akumulace psychické energie. O Epifýze lidé věděli už velmi dávno. Jen ji nazývali různými jmény. Šišinkou tento orgán začali nazývat od druhého století našeho letopočtu, když ji starořímský lékař Galen přirovnal k borovicové šišce. To se ujalo. V překladu do latiny byla epifýza známa jako glandula pinealis, podle názvu italské borovice - pinie. Výraz epifýza je řecký název epiphysis  (pineální).

Čím více se lidé vzdalovali od starobylých znalostí, čím intenzívněji se rozvíjela ortodoxní medicína, tím rychleji se ztrácely skutečné poznatky o funkcích této žlázy. Epifýza byla po dlouhou dobu považována za rudiment. Přesto se zvídavé mysli vždy dokopaly k pravdě. Například René Descartes (filosof, matematik, fyzik, metodolog věd). Ten vyjádřil názor, že se duše nachází v malinké šišince, která je umístěna v centru mozku. Navíc v té době Descartes poukázal na existenci funkční vazby mezi šišinkou a zrakovým systémem, což bylo prokázáno mnohem později. Jednoho dne věda dokáže spojitost epifýzy s duší člověka. Výzkumy již probíhají...

Text pochází z knihy Ptáci a kámen od autorky Anastasie Novych
Článek je přejatý z webu: http://znalosti-osvobozuji.webnode.cz/news/epifyza-strazce-brany/