Proutkaření
Proutkaření je důležitým odvětvím psychotroniky. Využívá schopnosti lidského organismu detekovat jevy, které naše smysly běžně nedetekují (vodu a nerosty v podzemí, průběh geopatogenních zón, porušenou auru nad nemocným orgánem pacienta, vhodnost či nevhodnost potravin, nedostatek vitamínů nebo minerálů u konkrétní osoby a další).
Historie proutkaření
Historie proutkaření je prastará, lidstvo tuto metodu využívalo již několik tisíciletí před naším letopočtem a s radostí ji využívá i dnes. Nejstarší zmínky o této činnosti najdeme na jeskynních malbách v Libyi (staré asi 8000 let), kde je zobrazen proutkař pozorovaný skupinkou lidí. Proutkaření je historicky doloženo např. u Řeků, Židů, Skythů, Etrusků nebo Číňanů, z dob dávno před naším letopočtem. Není jistě žádným překvapením, že ve středověku bylo proutkaření římskokatolickou církví označeno za čarodějnictví a zakázáno. Taktéž protestantská církev neměla pro proutkaření pochopení. Svého času proutkaři úspěšně vyhledávali skrývající se zločince a uprchlíky, za války hledali ukryté miny a podzemní skrýše, ale také zdroje pitné vody. Přes veškerou úspěšnost této metody se náhled oficiální vědy na proutkaření do dnešní doby příliš nezměnil. Proutkaření je stále mnohými vědci považováno za "pavědu", protože tento jev dosud nelze uspokojivě fyzikálně vysvětlit. Jejich negativní postoj k proutkaření vyplývá spíše z neochoty přijmout něco, co nelze vědecky uspokojivě dokázat a pochopit.
Kdo je proutkař a jak pracuje
Lidský mozek je složen ze dvou polovin, hemisfér. Dominantní levá mozková hemisféra (maskulinní princip ovládající pravou polovinu těla) poskytuje člověku vnímání preferující objektivní stránku reality a všechny věci, které s ní souvisí – jinými slovy „fyzično“. Ti z nás, kteří mají dominantní levou hemisféru, jsou v zásadě materialisty, protože levá strana odpovídá za „částicové“ pojetí věcí kolem nás. Dominantní pravá hemisféra (femininní princip ovládající levou polovinu těla) se naproti tomu zaměřuje na sféru „mysli“, a proto předkládá člověku vnímání preferující subjektivní stránku reality a všechny věci s tím spojené. Lidé s dominantní pravou hemisférou jsou povětšinou jedinci s převládající „abstraktní“ povahou, jsou to snílci a nábožensky či duchovně založení lidé. Pravá strana mozku odpovídá za „vlnové“ pojetí věcí kolem nás.
Proutkařem se může stát každý!
Každý člověk vlastní potřebné schopnosti pro práci s kyvadlem či virgulí, jen jsou někdy tyto vlastnosti v různé míře skryty. Náležitým tréninkem je však možné tyto vlastnosti objevit a rozvinout.
Pro začátek je nejlepší trénovat zpočátku na vodních pramenech - u studánek a studní, později se učit vyhledávat geopatogenní zóny v bytech a pak třeba určovat chybějící vitamíny u člověka, vhodnost potravin, čajů apod. Na začátku své proutkařské dráhy se samozřejmě předpokládá naše fyzická přítomnost v místě našeho zkoumání (pracujeme přímo v terénu s vodními prameny, v bytě se zónami, zkoumanou osobu si posadíme přímo naproti sobě...). Pro zkušené proutkaře již pak není problémem proutkařit i na dálku. Pokročilý proutkař může pracovat s plánem pozemku nebo bytu, místo vyšetřované osoby může mít její dopis, oblíbenou věc, vlasy, části oděvu atd. Proutkaření na dálku však vyžaduje značné soustředění a pro mírně pokročilého proutkaře je značně vysilující se o to jen pokoušet.
Proutkařské nástroje
Tyto nástroje jsou v podstatě prodlouženou ručičkou našeho podvědomí, jsou jasným a přesným ukazatelem. Čím déle a častěji s těmito nástroji pracujeme, tím lépe jim rozumíme. Mezi nejběžněji užívané proutkařské nástroje patří jednoznačně kyvadlo (s jeho pomocí lze určovat i ty nejjemnější detaily) a virgule, která je zase vhodnější pro práci v terénu.
Kyvadlo je prodloužená ruka našeho podvědomí. Kyvadlo nám může být spolehlivým pomocníkem při rozhodování se pro některou z více variant řešení. Práce s kyvadlem nám může pomoci i při posuzování vhodnosti nebo nevhodnosti jednotlivých potravin, při výběru z několika léčivých čajů nebo dietních doplňků přímo v prodejně apod. Někteří lidé používají kyvadlo snad na všechno, včetně hledání zón a nerostů. Kyvadlem může být cokoli, co dokáže dostatečně jemně reagovat na vnitřní energii našeho podvědomí. Jako kyvadlo nám může posloužit třeba i jehla nebo prstýnek na niti, častěji se však používají kyvadla křišťálová či kyvadla vyrobená z polodrahokamů. Každý by měl zvolit takový typ kyvadla, které mu nejlépe vyhovuje. Více informací o práci s kyvadly najdete v našem článku zde.
Tento typ virgule je snad nejznámějším a nejpoužívanějším typem virgule. Jedná se tzv. o "proutek". Tento klasický nástroj, často vyrobený z ohebného proutku vrby nebo větvičky jiného vhodného stromu, slouží především pro detekci nerostů a vodních zdrojů. Zkušenému proutkaři označí i hloubku a vydatnost pramene. Vidlicovitá virgule, držená v obou rukou symbolizuje synchronizaci obou mozkových hemisfér a může k této synchronizaci dokonce přispět a simulovat ji. Ta část virgule, kde je již rozsocha spojená a pokračuje, reprezentuje neutralitu a ční dopředu před proutkaře. Když narazí na siločáru pod zemí, často sebou prudce škubne a začne být magneticky přitahována dolů nebo odpuzována nahoru, v závislosti na síle a orientaci meridiánu – zejména se tak děje na místech nulových bodů, kde se dvojice energií kříží. Proutkař tímto hledá rovnováhu či střed mezi opačnými vnitřními energiemi, aby získal přístup do samotného Zdroje Vědomí (informačního pole) – takzvané Akáši, kde jsou shromážděny veškeré údaje o Vesmíru – a načerpal odtamtud další informace. Tyto informace jsou pak přenášeny prostřednictvím pohybů virgule – záškuby a cuknutími, potrháváním a vychylováním – která se pro tu chvíli stane díky vyváženým energiím proutkaře velice citlivou anténou - přijímačem.
Virgule tvaru "L"
Práce s virgulí
Začínáme
Postavíme se rovně, s nohama mírně od sebe a uchopíme virguli do ruky (v případě dvou virgulí ve tvaru písmene L - držíme samozřejmě v každé ruce jednu - za její rukojeť) tak, aby její konce směřovaly k zemi (svislá poloha). Pak vyvážíme virguli do vodorovné - pracovní polohy (viz obrázek - poloha A). Přitom ruku, kterou držíme virguli, ohýbáme v lokti pod úhlem 90 stupňů, loket mírně tlačíme k tělu. Zápěstí máme uvolněné. Hrot virgule směřuje dopředu, prodlužuje předloktí. Pak pohybujeme zápěstím libovolně několikrát zprava doleva a naopak. Virgule musí citlivě reagovat vychýlením doprava či doleva. Pak vyvážíme do pracovní polohy a dbáme na to, aby byly dráty stále ve vodorovné poloze. Pokud je sklopíme, dráty se vlastní vahou samovolně zkříží.
Komunikace s virgulemi
Mnozí proutkaři pro komunikaci s virgulí praktikují následující postup, každému však tento styl komunikace s proutkařským nástrojem vyhovovat nemusí, nebo u něj nemusí fungovat. Můžete ho však alespoň vyzkoušet. Procvičme svoji "komunikaci" s virgulí: "Otoč se, prosím, doprava." Po chvíli virgule vědomí poslouchá, aniž jí vědomě hýbete. Podobně zkoušíme: pohyb doleva, zastavení, otočení doleva či doprava. Dále jí pokládáme jednoduché otázky, na které známe odpovědi a vysledujeme, který směr je směr pro odpověď kladnou, který pro zápornou a který je "neutrální". Jakmile máme odhalen pozitivní směr natočení, můžeme podvědomí postupně zadávat kladně formulované otázky pro odpovědi buď "ANO" či "NE".Např: "Je pro mne potravina vhodná?", "Je pro mne dieta vhodná?", "Jsem náchylný na alergii?", "Narodí se nám chlapec?", "Je toto datum vhodné pro operaci?", "Je pramen do hloubky 5 metrů?"...atd. Otázky formulujeme kladně proto, že podvědomí špatně přejímá záporné formulace. Pak může dojít k omylu.
Práce v terénu
Vyjdeme - li s virgulemi do terénu, postupujeme pomalým krokem a soustředíme se na to, co hledáme (např. hledáme -li vodu, opakujeme si v duchu „hledám vodu“). Překříží -li se dráty, znamená to pozitivní nález - to se děje vždy nad místem nálezu, i v případě podzemní dutiny. I když je dutina již zasypaná nebo zaplavená, pořád nám to bude hledat původní obrys, velikost a hloubku. Na místě nálezu se tedy dráty virgule zkříží, ustoupíme - li o dva kroky do boku, dráty se opět rozestoupí. Takto si to můžeme několikrát zopakovat. Nikdy se nespoléhejme na jedno nalezené místo (v případě vody), je lepší si pozemek zkusit projít z několika stran. Může tam být propletená síť podzemních pramenů nebo vícero pramenů. Je třeba si určit nejsilnější pramen, zkrátka, spolehnout se na svou praxi a vzít v úvahu kde dráty virgule na vodu nejvíce reagují a kam nás poprvé zavedly. Při prvním hledání nás virgule většinou zavede na ten nejsilnější pramen. Pozor na rozvod např. městské vody, jímky, septiky atd. Někdy naše hledání svede odtok od okapu ze střechy pod zem do trativodu.
Hloubka
Při nalezení místa, ať již pramene vody, nebo podzemní dutiny, chodby atd., se postavíme přímo nad označené místo a rozevřeme dráty tak, aby byly souběžné dopředu (jako při hledání) a v duchu počítáme. Pomalu „ jedna, dva, tři....“ atd. Představujeme si žebřík spuštěný do studny, po kterém sestupujeme dolů a ty naše počty jsou metry, které musíme vyhloubit, abychom se dostali na hladinu, nebo pramen. Při počítání pozorujeme konce drátů virgule, které se k sobě přibližují a při překřížení končíme s počítáním. Zhruba tolik metrů musíme vykopat. Opět zde záleží na praxi proutkaře - jak se říká, cvik dělá mistra, chce to zkrátka trénovat a zase trénovat. Při hledání podzemní chodby si tak můžeme určit její dno a výšku stropu. Šířka se určí poměrně jednoduše, jejím kolmým přejitím a označením. Na okraji se dráty virgule překříží a po přejití podzemní chodby na druhý okraj se zase rozestoupí. Pomocí virgule lze takto vypátrat i starý hrob, opět se dá určit velikost i hloubka výše uvedeným postupem
Výsledky
Každý proutkař nebo proutkařka je samozřejmě osobnost s vlastními preferencemi, a tak se jednotlivé výsledky mohou mírně lišit v závislosti na nastavení vědomí každého z nich. Povětšinou když proutkař narazí na jednu ze „siločar“, pak se v závislosti na kladném nebo záporném náboji meridiánu virgule vytočí buď směrem ven (negativní náboj) nebo dovnitř (pozitivní). Když tedy s virgulemi narazíme na jeden z neutrálních uzlových bodů, obě se stočí dovnitř a překříží se, čímž vytvoří jakési „X“. Stejně jako pozemské pozitivní a negativní siločáry, které se tu a tam musí křížit, navzájem vyrušit své energie a vytvořit neutrální bod, i „X“ vytvořené zkříženými virgulemi ukazuje na to jedno konkrétní místo.
Další typy proutkařských nástrojů
Mezi další oblíbené nástroje proutkařů a senzibilů patří různé typy proutků a kovových pružin, někomu však stačí jen ruce nebo blíže nedefinovatelný "šestý smysl". Možností je mnoho a každému vyhovuje jiný typ proutkařského nástroje. Pomocí kyvadel a virgulí lze zjistit téměř cokoliv (dokonce i komunikovat s kameny a stromy), záleží jen a pouze na našem "cviku".
Před započetím práce s virgulí je dobré se nejprve zeptat, můžeme-li pracovat, máme-li dostatek energie pro práci a můžeme- li se vůbec tázat právě na tuto konkrétní věc. Pokud se nám dostane negativní odpovědi, neměli bychom pokračovat v práci, jelikož hrozí riziko oslabení (ztráty naší energie) a naprosto nepřesných výsledků. Jsou věci, které se za určitých okolností a podmínek prostě nemáme dozvědět a pokud nás něco "varuje", neměli bychom pokračovat. Práce s virgulí a naše výsledky jsou navíc závislé na různých faktorech a mohou být nečekaně ovlivněny různými nepředvídatelnými okolnostmi, jako je přítomnost magnetického nebo elektromagnetického pole, chlad, zima, vlhkost a tlak vzduchu, intenzita světla a v neposlední řadě také vítr, který nám může virguli rozhoupat.
Je třeba si uvědomit, že pracujeme s velice jemnými energiemi, což pro nás v praxi znamená mnoho hodin poctivého tréninku a sebezdokonalování. Lze to přirovnat ke sluchu. Ucho a sluch má každý, ale ne každý má hudební sluch. Kdo má hudební sluch, není ještě hráčem na hudební nástroj. Koncertním hudebníkem se člověk může stát až po létech úmorného cvičení těla a vědomí. S psychotronickými schopnostmi senzibila je to podobné. Veškerý náš um jednoznačně závisí na našem trénování. Pravidelným tréninkem se zvyšuje naše citlivost a se zvyšováním citlivosti je také spojena rychlost naší detekce a také spotřeba naší energie na danou detekci. Pravidelným cvičením si rovněž zvyšujeme svůj vlastní energetický potenciál.