Skeleton aromalampa - kostra s kostrou

Skeleton aromalampa - kostra s kostrou

Kód: ARCHIV-PUCK-SK131
Až se ve skleněné misce objeví malinkaté bublinky a plamínek svíčky ozáří oba kostlivce, až vonná pára začne zaplňovat místnost, usedněte, udělejte si pohodlí a přemýšlejte nad tím, co je ve Vašem životě skutečně důležité. Co Vás naplňuje, co milujete?
Prodej skončil, zkuste vyhledat podobný produkt v kategoriích.
438 Kč

Žádné hodnocení.
Líbí se vám tento produkt? Sdílejte jej se svými přáteli.
Skeleton aromalampa - kostra s kostrou

Rozmlouvají dva živí nad hrnkem horké kávy.

" Kdo jsi?"
"Jsem majitel velké firmy, jsem bohatý a vlivný člověk. Mám své lidi všude, i na vládních úřadech, mnozí z politiků jsou mými dobrými přáteli. Daří se mi, moje firma expanduje, máme pobočky v několika zemích světa, nedávno jsme dokonce otevřeli naši 1000 pobočku. Jsem spokojený, zajistil jsem rodinu na celý zbytek jejich života, splnil jsem si sen, jsem úspěšný, co víc od života chtít? A ty? Čím se zabýváš ty? Kdo jsi ty?"

"Jsem zahradníkem. Pěstuji mladé stromky, které se potom vysazují do parků a zahrad. Pěstuji květiny, které si lidé kupují, aby udělali radost svým blízkým. Miluji svoji práci, miluji sledovat, jak stromy, které jsem vypěstoval, zdobí zahrady a parky. Chodím se na ně dívat, víš, mám radost z toho, že se jim daří." 

"Hm, aha. Před týdnem jsem si koupil nového bavoráka, víš, ten nejnovější model. Měl jsi vidět, jak na mě všichni koukají, jak se ke mně hned lépe chovají. Vzhlížejí ke mně. Jsem oblíbený, mám spoustu dobrých přátel. Nemám sice moc času na svou rodinu, ale však oni se nějak zabaví, ostatně, peněz mají dost, každý z nich má svůj účet, který jsem jim založil. Jsem se svým životem vskutku spokojený."

" Já auto nemám, nejraději chodím pěšky. Alespoň mám čas na to, abych sledoval, jak se mým stromům daří. Také rád sleduji oblohu, jak na ní krouží ptáci, stříbřité odlesky na vodní hladině, když na ni svítí slunce, večerní červánky, ulice, lesknoucí se po dešti... Občas někoho potkám a dám s ním kus řeči, zjistím, jak se mu daří, popřeju štěstí a jdu zase dál. To je můj život".

Dva živí, poznavše, že jejich životy a hodnoty jsou příliš rozdílné na to, aby spolu dále rozmlouvali, vydali se každý svou vlastní cestou. A jeden na druhého brzy zapomněli. Po letech setkávají se náhle tito dva, v životě za životem. Přišli, aby pozdravili jeden druhého, přilákáni světlem plamene, jež se rozhořel uprostřed pole z kostí.

"Kdo jsi?"

"Jsem nikdo. O všechno jsem přišel, už nic nemám. Smrt mi vše vzala. A ty?"

"Jsem nikdo. I já jsem o vše přišel. Už nejsem zahradníkem, nemohu se starat o své milované stromy a květiny, což mě mrzí, ale byl jsem se tam podívat, abych zjistil, zda mé stromy stále rostou a jsem skutečně potěšen. Rostou a jsou čím dál tím silnější a krásnější. Moje stromy stále rostou, v zimě spí, v létě jsou domovem mnoha živých tvorů a lidé pod nimi usedají, když den je parný a vzduch nehybný. Když vidím děti, jak si pod mými stromy hrají, lidi, vzhlížející do jejich mohutných korun, ptáky, zpívající v jejich větvích, moje srdce se raduje. Nežil jsem zbytečně, zůstaly po mně tyto stromy. "

"Ach", vzdychnul ten druhý. "Moje firma přešla pod vlastnictví jiné, větší firmy. Na mé místo přišel jiný a lehce mě nahradil. Moje žena se krátce po mé smrti znovu provdala, a že věru příliš dlouho netruchlila. Můj syn propadl hazardu a tak se stalo, že to úžasné, honosné sídlo, na které jsem tvrdě bez oddychu dřel, abychom se měli dobře a nežili v bídě, museli prodat a přestěhovat se do malého domku na vesnici. To jsem se snažil úplně zbytečně? Měl můj život vůbec nějaký smysl? Kde jsou mé peníze, dům, auta, co se stalo s mojí firmou, co se stalo s mou rodinou? Co po mně zůstalo? Kdo si na mě vůbec kdy vzpomene?"  Po lícní kosti mu stékaly slzy zlosti a frustrace, kterou cítil, slzy marnosti. Jeho přítel, vidouc jeho utrpení, vzal svého souputníka za ruku: "Pojď se mnou, něco ti ukážu. Třeba budeš mít také radost."

Dvě bytosti, jsoucí v říši za životem, přistoupili k mohutnému kusu skla, vybroušenému do podoby velké mísy, ve kterém bublala voda a nad níž se vznášely vonné páry. "Podívej se dovnitř, podívej se do té vody", řekl ten první. Druhý se opřel o okraj mísy a nahlédl dovnitř. Bublající voda se začala čeřit, až se vlnky po chvíli rozestoupily a hladina vody byla jako sklo. Tu vidí sám sebe, jak běží za svým synem, jak ho chytá za ruku a směje se. Syn je překvapený, ale směje se a objímá ho. Pak přichází jeho žena, on jí líbá a objímá, nadzvedne ji a točí se s ní v kruhu. Všichni se smějí, jsou šťastní. Pak obraz zmizí. Nastane ticho, kdy tato bytost, jsoucí v životě za životem, upřeně zírá do prázdného prostoru před sebou. Co si asi myslí, co cítí? 

Co by jste cítili Vy, být na jeho místě? Radost a naplnění? Nebo pocit zmaru, pocit dluhu vůči svým blízkým? Co jednou uvidíte v této míse, tam, v říši za životem, až do ní sami jednou nahlédnete?


Co je skutečně důležité?
Symboly lebky a kostí jsou významné symboly, připomínající nám pomíjivost všeho. Symbol lebky zapůsobí na každého člověka, bez rozdílu rasy, pohlaví, věku, vyznání a charakteru. Jak dlouho se vydržíme dívat na lidskou lebku, než v ní začneme vidět sami sebe? Lebka nám připomíná, že i my jednou zemřeme a vše, co jsme měli, vše, co jsme chtěli, co jsme si mysleli, bude pryč. Co má tedy vlastně smysl? Podíváme -li se na svůj život z této perpektivy, spatříme, jak hloupé a malicherné je občas naše chování. Spatříme, jak se zbytečně rozčilujeme nad nepodstatnými věcmi, jak zbytečné problémy řešíme, jak vědomky či nevědomky ubližujeme lidem kolem sebe, často nejvíce právě svým nejbližším. Spatříme, jak jsme malí a bezvýznamní, tváří v tvář smrti. Možná, že už nestihneme udělat všechny ty dobré věci, které jsme měli skutečně v plánu a které jsme odsouvali do pozadí, na později. Memento Mori! Pamatuj na smrt a na nic nečekej. Neodkládej nic, protože vůbec není jisté, že tu zítra ještě budeš. Žij dneškem! To je poselství lebky.

Co po nás zůstane?
Naše talenty nám byly dány, abychom s jejich pomocí zlepšovali, obohacovali a inspirovali životy všech bytostí zde na zemi. Pokud děláme věci pro zlepšení života nás všech, pak nás výsledek našeho snažení přežije. To, co je skutečně dobré, totiž přežije i smrt. Jména některých lidí nebudou nikdy zapomenuta, ačkoliv již dávno jejich kosti tlejí v zemi. Jejich cíl byl ušlechtilý a stopa, kterou zanechali svým konáním zde na zemi, vydrží tisíce let. Jedině takové konání má smysl, vše ostatní pomine.

Poselství lebky - Memento Mori
Na vše, co děláš, se dívej ze širší perpektivy, žij svůj život naplno, prostě tak, jako by dnešní den - tato chvíle -  byla tvou poslední. Straň se nenávisti a zloby. Připomínám ti, že ani tvá, ani ničí jiná existence na tomto světě - není samozřejmostí. Pokud říkáš, že někoho nenávidíš a chceš mu vědomě ubližovat, uvědom si prosím, že zítra už tu jeden z vás nemusí být. Nikdo neví, kdy smrt příjde a pro koho. Kdyby si smrt vzala tebe, budeš žít se špatným svědomím a pocitem dluhu na věčnosti. Kdyby si vzala jeho, už se nebudeš moci omluvit a usmířit a budeš žít se špatným svědomím a pocitem dluhu zde na zemi. Raději dříve, před kadým slovem a činem rozvažuj. A pamatuj přitom na smrt.

Memento Mori! Pamatuj na smrt! 

Smrt - sestra života
Ještě v nedávných dobách byly předměty s vyobrazením lebky či kostí zcela běžnou součástí domácností, vedle například kříže a podkovy. Tématika smrti a zániku byla dříve pro lidi zcela běžná. Lidé ji brali jako normální součást života, kterou taky je. Lidé umírali většinou doma a příbuzní a všichni blízcí lidé měli čas s nimi promluvit, rozloučit se s nimi a taktéž se s jejich blízkou smrtí smířit. Tím, že se lidé se smrtí běžně setkávali, byla pro ně známou věcí a nebáli se jí.

Smrt a moderní společnost
Pro naši moderní a značně povrchní společnost je typické, že je fenomén smrti, zániku a pomíjivosti poněkud vytlačen do pozadí. Kdo by se zajímal o smrt a zánik, když všude kolem je tolik lákavých možností, jak si zpříjemnit život, získat prestiž a vydělávat peníze, za které je možné si koupit cokoliv. Kdo by se zajímal o smrt? Tento moderní trend je nastaven tak, že smrt je něco nehezkého na konci, něco, co nechceme vidět. Již téměř nikdo z nás nemá tu možnost trávit poslední chvíle svého života ve společnosti svých blízkých, umírá v cizím nemocničním prostředí a jeho blízcí se o jeho smrti dozví prostřednictvím cizího člověka. 

Co je smrt?
Smrt je velká neznámá, něco, co jsme chtěli vytěsnit, něco, co jsme přestali chápat, něco co možná ani nechceme chápat, raději bychom si užívali a nikdy se s ní nesetkali. Jenže smrt je něco, co nás vždy přesahovalo, přesahuje a přesahovat bude. Nelze jí uniknout a čas od času se každý z nás setká s nějakou její formou. Smrt od existence nikdo nemůže oddělit, smrt je zde stále a to, že před ní zavíráme oči, neznamená, že neexistuje. Smiřme se se smrtí raději dříve, než se stane, že jí budeme muset čelit zcela nepřipraveni. Uvědomujme si v každičký okamžik svého života, že život není samozřejmost a snažme se být neustále lepšími lidmi.

Aromalampa se dvěma kostlivci je vyrobena z odolné pryskyřice, uprostřed stojánku je prostor pro čajovou svíčku, standardní velikosti. Miska na éterické oleje je vyrobena z tvrzeného skla. Až budete misku umisťovat do aromalampy, vložte ji mezi klíční kosti a 1. horní žebra kostlivců tak, aby pevně "seděla". Z bezpečnostních důvodů nenechávejte aromalampu v době provozu bez dozoru, pozor na děti! Jakmile se voda v misce odpaří, přidejte novou, můžete přidat i pár kapek vonného oleje.

Materiál
pryskyřice (resin) x tvrzené sklo simax

Rozměry aromalampy - délka x výška
14,5 x 14,5 cm

LP

Facebook Komentáře
Dostupnostní hlídací pes

Rádi vás budeme informovat o naskladnění produktu.

Prosím, opište kód:
Napište váš komentář, názor, zkušenost
Přihlašte se pro napsání komentáře zde
Nikdo ještě nenapsal komentář k tomuto produktu.