Amulet slovanský - Bohyně Makoš - Matka Štěstí

Makoš je staroslovanská Velká Matka, která porodila svět, Bohyně Osudu, Matka Štěstí, ochránkyně "naplněných košů", patronka ženského principu, plodnosti, vody, předení a tkaní, neviditelná Velká přadlena světa... 

Amulet se zobrazením Bohyně Makoš je vyroben z cínu. Jedná se o ruční výrobu ze Srbska. Bavlněná šňůrka není v ceně amuletu. Chcete-li, můžete si k amuletu vybrat některou ze šňůrek, lanek či řetízků v naší nabídce zde.

Velikost amuletu
4 x 2,5 cm

Makoš - Velká Přadlena světa, Matka Štěstí
Makoš (někdy Mokoš) byla významnou bohyní protoslovanského panteonu, která patřila k sedmi hlavním bohům. Zajímavé je její jméno – „Makoš“ nebo spíše „Ma-koš“. Etymologie tohoto slova je spojena s kořenem znamenajícím „tkanivo, tkaní“. V sanskrtu je slovo „mokša“ (moksa), což znamená „osvobození“, které je i nyní používáno v indické filozofii a náboženství jako význam pro duchovní osvobození. Název Ma-koš, vzhledem k hloubce staroindoevropského slova Ma, znamená „Matka“ (Velká Matka, která porodila svět, Bohyně osudu). A slovo „koš“ v staroslovanštině znamená – „pletený koš“, pletený vozík pro snopy (známý od doby eneolitu – IV. - III. tisíciletí př. n. l.), nádoba pro obilí. Přičemž výraz „můj los“ (v pojetí „můj osud“, „moje účast“) znamenalo „můj vůz snopů“, „můj koš obilí“. A vzhledem ke starověké symbolice těchto asociativních předmětů a rostlin spojených s vysvětlením procesů stvoření vesmíru to mělo nehmotný význam. Například výraz „můj koš obilí“ v sobě nesl význam „moje duchovní dobro“, „moje duchovní blaho“. Obilí představovalo starověký symbol zrození, vzkříšení a obnovy země v mytologii národů světa. V pojetí duchovního zdokonalování člověka představuje symbol obilí zrození a utvrzení duchovního života v člověku, kde se za nejvyšší hodnotu považuje dosažení nemateriálního blaha, duchovní dozrávání a zdokonalování během svého života, tedy zrození věčného duchovního života v krátkém období existence obalu - těla. Proto původní představa o bohyni, ochránkyni naplněných košů jako Matky opravdového Štěstí (osvobození), měla úplně jiný význam spojený s nehmotnými hodnotami člověka.

Kosmický symbol předení a tkaní
Symboly tkaní a předení měly posvátný význam pro mnoho národů. Dodnes se dochovaly docela zajímavé informace. Například moderní slovo, které se v arabštině nazývá (nul), je starověký ruční tkací stroj (plochý obdélníkový rám, na který se natahovaly dvě vlákna, která tvoří mřížku). Pokud je nám znám posvátný význam symbolu tkaní (a předení) pro starověké národy, můžeme spatřit asociativní spojení tohoto symbolu s jejich kosmologickými koncepcemi. Zejména na příkladu ručního tkacího stroje se vysvětloval princip stvoření Vesmíru, na kterém tvořivé božstvo tkalo z vláken, vplétalo vzory (znaky) z nich složené do plátna Vesmíru, čímž určovalo život a osud všech věcí, včetně každého člověka. A proces předení (proces podélného skládání a spirálovitého stáčení pomocí vřetena jednotlivých vláken pro nepřetržité, pevné vlákno) vysvětlovali jako proces tvorby všech věcí a života ve Vesmíru. Spirálovitá rotace vřetena symbolizovala pohyb Vesmíru, závoj, přes který se svět jeví iluzorním světem (pozn.: úroveň ezoosmické mřížky). Slovo „vřeteno“ je blízké staroindickému slovu „vártanam“ – „rotace, valení, pohyb dopředu a dozadu.

Předení bylo atributem Velké Matky a také „měsíčních“ bohyň (obvykle byl jejich znakem allat – srpek s růžky otočenými nahoru) a tkadlen osudu v kosmické mytologii mnoha národů světa. Například ve východní slovanské mytologii byla patronkou ženského principu, osudu, plodnosti, vody, předení a tkaní (označována také jako neviditelná Veliká tkadlena světa) bohyně Makoš (Mokoš). Jedním z jejich atributů byl roh hojnosti, srpek s růžky otočenými nahoru. Obecně je třeba poznamenat, že východní Slované již v předkřesťanské době měli unikátní starověké znalosti o vesmíru a člověku, znacích a symbolech. To vše bylo ztělesněno v kultuře, víře a v architektonických stavbách slovanských chrámů a svatyň (více informace v knize AllatRa). Věděli o procesech vzniku světa jako procesu podobnému výrobě příze nebo plátna: svět „se stáčí“ jako vlákno, „přemisťuje se tam a sem“ jako základ pro tkaní nebo „se utká“ jako plátno. Jak se ničily prastaré znalosti, jak se vštěpoval a stanovil nový kněžský a zpolitizovaný světonázor, dá se podle toho faktu vysledovat, že starodávné jméno bohyně Makoš bylo v XII. - XIV. století zahrnuto do téměř všech učení proti pohanství.

Starověké Bohyně Přadleny
Mnohé starověké kosmologické mýty národů světa ukazují na to, že tkaní bylo prováděno právě bohyní (poznámka: ukazuje na sílu Allat), jako akt vesmírného stvoření a nepřetržitého procesu, ve kterém se přechodné události (nitě) vplétaly do věčně se měnícího vzoru na neměnném základu. Přičemž byl základ plátna (podélné nitě táhnoucí se podél rámu) symbolem neměnného a stálého spojující všechny úrovně Vesmíru. Útek (příčné příze plátna, které jsou umístěny kolmo k nitím osnovy a proplétají se s nimi), symbolizoval všechno proměnné a pomíjivé, kvantitativní, tedy samotnou přírodu v čase a prostoru. Základ a útek tvoří kříž. Téměř všechny bohyně Osudu a Času jsou v mytologii národů světa přadleny a tkadleny. K dnešnímu dni se dochovaly různé zmínky, tradice a legendy s tím spojené. Například, jak sestry Noc a Den tkaly pavučinu času, prostorově časové plátno kosmologického tvoření. Takových starověkých zmínek existuje mnohem více. Například ve starověkém Egyptě byla uctívána bohyně Neit jako prvotní bohyně nebe, moudrosti a tkaní, z nichž vyšel a zazářil bůh slunce. Podle mýtů na začátku času právě ona natáhla oblohu na svůj tkací nástroj a upletla svět z prapůvodních vod, utkala všechny živé bytosti, včetně žen a mužů.

Podle historických pramenů byla ve starověkém Egyptě modlitba k Neit: „Ó veliká Matko narození, které je nepostihnutelné. Ó bohyně mladá a veliká, závoj ještě nikdo neodhalil! Oh, otevři svůj závoj tajemný, protože není mi dána cesta, abych vešel k tobě. Zjev se a přijmi moji duši a ochraň ji svýma rukama“.

Bohyně Severní a Střední Ameriky
S podobným výjevem se můžeme setkat i na jiných kontinentech, které jsou tisíce kilometrů daleko od těchto míst. Například v Severní Americe, u původních obyvatel Aljašky (indiáni severo-athabaské ethno-lingvistické skupiny), je mýtus o bohyni Atsentmě. Vypraví o tom, že Atsentma otevřela oči v prázdném světě. Pak utkala plátno z květu vrbovky (u Slovanů rod rostlin z čeledi pupalkovité – ivan-čaj) natáhla ho a upevnila na vrcholech posvátných hor. Pak začala zpívat. A tak byl dán počátek vesmíru. Zajímavé je, že květy Vrbovky (této docela běžné bylinky nejen na Aljašce) jsou postaveny podle čtyřnásobného plánu. Dolní část květu je čtyřhranná a časem se transformuje do dlouhé čtyřhranné krabičky, která se po prasknutí rozdělí do 4 částí-křídel a vytváří velké množství semen, které díky dlouhým vláskům mají schopnost odlétat na poměrně velké vzdálenosti. Pokud známe takové podrobnosti, pak je jasné, proč právě tuto rostlinu používali při vysvětlování kosmologické koncepce (poznámka: u jiných národů světa byla asociace vesmíru spojena s plochou čtyřhrannou cihlou, a hlas, první slovo či pronesený zvuk asociovaly s Prvotním Zvukem).

V kosmické mytologii indiánů Střední Ameriky byla původem nejstarší Bohyní - matka, stvořitelka světa, bohyně plodnosti a duchovní čistoty. (Mimochodem, u většiny kmenů, například v Jižní Americe, před invazí Evropanů, převažoval mateřský rod). S rostoucím počtem sociálních technologií a jejich zvyšující se složitosti se tato jediná bohyně stává pramatkou panteonu. Postupně vznikají bohyně měsíce, deště, kukuřice a tak dále. Zajímavým faktem je, že u některých z nich se dodnes zachovaly starobylé prvky a atributy bohyně-tvůrkyně světa: oděv s mřížkovým vzorem, kolovrátek, stejně jako některé znaky, včetně kruhu, rovnostranného kříže, znaku AllatRa a allat (poznámka: více informací o znacích naleznete v knize AllatRa).

Ženská božstva Aztéků

• Chalchiuhtlicue - bohyně sladké vody, jezer, moří a řek, matka Sentson Mimiškoa (matka hvězd na severní obloze)
• Tonantzin („Naše matka“) - matka bohyně, ztělesnění země a měsíčního božstva
• Toci („Naše babička“), její atributy byly předměty potřebné pro spřádání a tkaní
• Bohyně plodnosti Tlasolteotl – jedno z nejstarších božstev Střední Ameriky, se přiřazuje k „bohyním s copánky“. Aztékové si pravděpodobně zapůjčili tento kult od Huastéků. Rysy bohyně - nosní vložka v podobě půlměsíce, čelenka z peří křepelky s kouskem vaty a dvěma vřeteny.

Objevené archeologické artefakty jasně ukazují na to, jak docházelo k postupnému nahrazování starých ženských bohyní mužskými bohy. Zřízení žrectví vedlo k zneuctění starých bohů a nivelaci jejich tvořivých funkcí, k záměně znaků. S vývojem politické moci se objevují nová božstva moci, vládců a dynastií, masivně se zavádí lidské oběti bohům, ničí se starověké duchovní základy a znalosti.

Uvedené informace pocházejí z knihy AllatRa a Prapůvodní fyzika AllatRa.