Znovuzrození Ducha Božího
…Všichni nyní obrátili své zraky k východu a velice obdivovali nádherné ranní červánky. Nad obzorem se ukazovaly velmi půvabné skupiny mlh, které se stávaly vždy jasnější a jasnější a každý říkal, že již dlouho neviděl tak nádherné jitro. A JÁ jsem pravil nyní ke všem mnohým kolem stojícím: „Hleďte, tento východ slunce se velice podobá duchovnímu jitru života člověka a východu duchovního Slunce nebes v jeho duši!
Když člověk slyší slovo Boží, začíná v jeho duši svítat. Když slyšeným slovům věří a důvěřuje, tu se v něm již rozjasňuje. Začíná pak dostávat vždy větší radost z nauky a stává se podle ní činným. Tu se tyto skutky podobně jako ony libé ranní obláčky láskou červenají a tím již v člověku nastává jasněji a jasněji. Z této lidské radosti pro dobro a pravdu z Boha dospívá člověk ke stále jasnějšímu poznání Boha a jeho srdce zahoří v úplné lásce k Bohu a to se podobá zcela tomuto nyní již zářivě jasnému červánku. Poznatky o Bohu a z toho o sobě a o svém velkém určení se stupňují tak, jako se nyní již také velkým jasem ranního červánku stávají dobře rozeznatelné všechny okolní krásné krajiny Země.
Avšak vyjasňuje se stále víc a více. Obláčky vycházejícímu slunci nejbližší – podobné skutkům z čisté lásky k Bohu – se stávají jasně zářícím zlatem. Konečně se to na východě rozžhaví a hleďte, slunce samo vystoupí ve vší slávě světla a velebnosti nad obzor a jako silou slova Božího a z něho pak stále stoupající láskou k Bohu a k bližnímu znovu rodí člověk; neboť duchovní znovuzrození v člověku záleží v tom, že člověk Boha vždy víc a více poznává a tedy také vždy víc a více miluje.
Přivedl-li to pak ve svém srdci k opravdovému žáru, pak v něm nastává jasněji a jasněji, žár přechází v nejjasnější světelný plamen a Duch Boží vychází jako ranní slunce a v člověku nastal úplný den. Avšak to není den jako den této Země, který se večerem opět končí, nýbrž to je pak věčný den života a úplné nové zrození aneb znovuzrození Ducha Božího v duši člověka.
Vpravdě pravím vám: U koho v duši nastane takový den, ten již smrt neuvidí, nepocítí a neokusí navěky a při výstupu ze svého těla se bude podobat vězni v žaláři, jenž byl omilostněn a jehož žalářník přijde, s vlídnou tváří otevře dveře žaláře a takto k vězni promluví: „Povstaň; neboť dostal jsi milost a jsi svobodný! Zde oblékni šat cti, opusť tento žalář a kráčej budoucně svobodně před tváří Toho, Jenž ti prokázal takovou milost!
A jako se vězeň jistě v nejvyšší míře zaraduje z této milosti, tak a ještě více se zaraduje v duchu znovuzrozený člověk, až k němu přijde Můj anděl a řekne: „Nesmrtelný bratře, povstaň ze svého žaláře, oblékni světlé roucho cti v Bohu a pojď a kráčej budoucně svobodně a samostatně v úplnosti věčného života před tváří Boha, Jehož velká láska ti prokazuje tak velkou milost; neboť od nynějška věčně již nebudeš muset takové těžké a smrtelné tělo nosit.
Z knihy Jakoba Lorbera – Velké Evangelium Janovo, díl 7