Novinky

Jak si člověk stojí před Bohem, tak si stojí i před lidmi a sebou samým. A jak si stojí? Je nahý! Když sundá všechny masky a převleky, je vpravdě nahý...

Nad polem svítá. Nad zemí se ještě válí peřina ranní mlhy, ale vzduchem už se nese jasný hlas slavíka. Je nový den. Úplně čerstvý. Čistý, jako nepopsaný list.

Pravá Láska jsou hluboké pocity člověka, které nelze slovy vyjádřit. Je to síla Duše, její stav Lásky k Bohu.

Kdo jsme a odkud jsme sem přišli? Kdo nás poslal a co zde máme udělat?

Je svět dobrý nebo špatný? Jsou věci, které se nám dějí dobré nebo špatné? A my? Jsme dobří nebo špatní? A co když rozdělení na dobré a špatné prostě nefunguje?

Hluboko v srdci je zvláštní otvor. Malá dvířka, úzký průzor. A za těmi dveřmi bílé vody tvojí Duše...

Možná už nemáš chuť dělat všechno správně. Poslouchat cizí rady a moudra, následovat něčí cesty.

Kdo má v úmyslu něco dobrého, bude vždy veden dobrým větrem; kdo však má v úmyslu něco špatného, bude veden špatným větrem.

Mé místo ve Vesmíru… Stále hledám. Stále něco hledám a za něčím se ženu. Ale za čím? A kam vlastně jdu? Všechno, co najdu, se mi mění před očima.

Po dlouhé noci, hned časně zrána, odemkly první paprsky slunce krásný žlutý květ. Každičký okvětní lístek se zaradoval, když jej slunce pohladilo.

Svěže zelené listy bílých bříz se třepotají v lehkém vánku. Slunce svítí a modrá obloha je čistá a jasná. Ve vzduchu je cítit čistota a svěžest, lehkost a rozpustilá hravost, probouzející fantazii a chuť prožít něco...

Superpozice v kvantové fyzice, získání stavu vlny, je to samé, jako když v meditaci získáš stav přístupu do vyšších dimenzí, kde už hmota není.