Místo Míru (o Lásce Duše)

Místo Míru, báseň o Lásce Duše, duchovní Láska, klid srdce - eshop Bombastus    Hluboko v srdci je zvláštní otvor. Malá dvířka, úzký průzor. A za těmi dveřmi bílé vody tvojí Duše. Je to nekonečný Mír hojivých vod. Je to spočinutí. Místo přijetí. To nejkrásnější objetí. Mateřská Láska Duchovních sil v tobě. To místo není daleko. Nosíš si ho v sobě. Tak pojď… Jaká to veliká blaženost, štěstí a radost, když se člověk setká s duchovní Láskou ve svém vlastním nitru... Když ho ovane závan svobodného světa, dech nekonečných výšin i naplněné hlubiny i život, ten věčný. On pozná, že tady je Doma. A že nepotřebuje již nic víc. Takovou Lásku stěží popíšeš, Lásku Duchovního světa. To bílé, vlnící se moře...

 

Svými jemnými vlasy tě objímám
ve vodách svých koupám.
Chvěješ se, maličká, neboj se už.

Z chaluh bílé kuličky tě omývají, podívej!
Tančí ti po zápěstí, radují se, chvějí…
Hleď, tu z perel kruhová zář!
Taková je to krása,
že nedýcháš.
A jemné vlnky mých vod kolébají
ze strany na stranu, sem a tam.
Sem a tam…
Tu v hlubinách vod je ticho a klid.
Chrám Klidu je Láska a nekonečný Mír.

Tak spočiň, povol roztěkaný zrak.
Zavři své oči a nechej se nést.
Víš, Matka nikdy neopouští děti.
A Matka Je Láska.
Naprosté přijetí.
 
Když hluk světa plaší tě, když vlny života bouří,
ponoř se, přijď přece, klesni ke mně.
Toto je Chrám Míru, moje území.
Zde obestřena jsi mými vodami.

Podívej, jak rybky si hrají…
A vidíš – támhle je tvůj šál.
Plyne si vodou jako rybka,
vlní se, nechá se otáčet vlnami…
Ne, nechej ho tak.
Zde v mých vodách netřeba se halit.
Vždyť není co zakrývat, já dobře tě znám.
A je to tak příjemné být rozprostřený,
nahý a volný ve vlnách...

Jsem tu vždy pro tebe.
Jemnými dlaněmi hladím tě,
každičkou vlnkou svých vod.
Perlami své lásky konejším,
svými chutnými plody plním tvá ústa.
Kolébám...
Odpočni si v Míru, naber si sil.
V mém Chrámu, v mém objetí.

Jsem stále s tebou.
A vždycky tě miluji…

 

Místo Míru báseň o Lásce Duše

 

 

Zaujal vás tento článek? Sdílejte jej se svými přáteli