Články

Strana 1 / 4
| 1 2 3 4 | »
Položek na stránce 12 24 48
Svět je velké zrcadlo
Svět je velké zrcadlo   
20.06.2019
Je svět dobrý nebo špatný? Jsou věci, které se nám dějí dobré nebo špatné? A my? Jsme dobří nebo špatní? A co když rozdělení na dobré a špatné prostě nefunguje? Co když je to celé mnohem jednodušší? Říká se, že jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá. Říká se, že život je odrazem našich přesvědčení. Také se říká, že s čím přijdeš, to dostaneš... Detail
Místo Míru (o Lásce Duše)
Místo Míru (o Lásce Duše)   
14.03.2019
Hluboko v srdci je zvláštní otvor. Malá dvířka, úzký průzor. A za těmi dveřmi bílé vody tvojí Duše. Je to nekonečný Mír hojivých vod. Je to spočinutí. Místo přijetí. To nejkrásnější objetí. Mateřská Láska Duchovních sil v tobě. To místo není daleko. Nosíš si ho v sobě. Tak pojď… Jaká to veliká blaženost, štěstí a radost, když se člověk setká s duchovní Láskou ve svém vlastním nitru... Když ho ovane závan svobodného světa, dech nekonečných výšin i naplněné hlubiny i život, ten věčný. On pozná, že tady je Doma. A že nepotřebuje již nic víc. Takovou Lásku stěží popíšeš, Lásku Duchovního světa. To bílé, vlnící se moře... Detail
Nový život
Nový život   
11.03.2019
Možná už nemáš chuť dělat všechno správně. Poslouchat cizí rady a moudra, následovat něčí cesty. Možná už nemáš chuť stále se snažit být vždycky pro každého k dispozici, se vším souhlasit, snažit se zalíbit, toužit být někým lepším, porovnávat se, hledat na sobě chyby ke zlepšení. Možná tě to prostě už unavuje. Možná, že už tě prostě nebaví jen tak snít o životě a živořit přitom na pomezí života. Žít jen tak jakoby napůl, předstírat, že nevíš a klást otázky, jak vlastně žít. Možná už nemáš chuť pořád něco předstírat a skrývat se... Nový život, to je život ve svobodě. Život žitý naplno v každém okamžiku dne. Život beze studu, bez omezování, sebepotlačování, bez výčitek. Je to život v radosti. Je to tvorba, která jde z hlubin tvého očištěného srdce. Je to vyjádření Lásky duše. Tebe! Detail
Podobenství o nezištné Lásce
Podobenství o nezištné Lásce   
02.02.2019
Kdo má v úmyslu něco dobrého, bude vždy veden dobrým větrem; kdo však má v úmyslu něco špatného, bude veden špatným větrem. Byli jednou dva bratři; měli matku, která měla mnoho pokladů. Oba milovali svou matku tak velice, že nemohla ani poznat, který z obou bratří ji miluje více, aby mu za to dala větší dědic-tví. Opravdově ji však miloval jen jeden; druhý měl na zřeteli jen velké dědictví a proto prokazoval matce vždy největší pozornost a nezřídka předčil bratra, který miloval matku opravdově. Dobrý syn, protože miloval matku opravdově, neměl svého bratra ani v nejmenším podezření a měl jen velkou radost z toho, když jeho bratr působil milované matce velmi mnohé radosti. Tak to šlo dobře po několik let. Detail
Co když je všechno správně?
Co když je všechno správně?   
14.12.2018
Mé místo ve Vesmíru… Stále hledám. Stále něco hledám a za něčím se ženu. Ale za čím? A kam vlastně jdu? Všechno, co najdu, se mi mění před očima. A čas běží. Vše někam utíká. Kde je něco jistého? TO ONO, co mi uniká. Jsem zmaten. Nejsem si jist, co je vlastně správné. A co když je prostě správné všechno? Já, on, ona, oni, ono... radost, bolest, smutek, štěstí, nejistota, pocit důvěry, všechno krásné i ošklivé, nedokončené, zapomenuté, nedokonalé… Prostě všechno. Je to správně! Ne, není žádná chyba ani nedokonalost. Vždyť všechno roste do pravdy, vše se vyvíjí ke své nejvyšší dokonalosti. Svým vlastním tempem, ve svém vlastním čase. Detail
Nejvyšším Dobrem zrození
Nejvyšším Dobrem zrození   
14.07.2017
Po dlouhé noci, hned časně zrána, odemkly první paprsky slunce krásný žlutý květ. Každičký okvětní lístek se zaradoval, když jej slunce pohladilo. Narovnal se, natáhl se co nejvíce a nejlépe, jak jen uměl. Rozvinul se do té nejkrásnější krásy, jaké byl schopen, a tak oslavil život, který mu slunce dává. Když se žlutý květ naplno otevřel, bystrý pozorovatel v něm spatřil maličké blyštivé kapičky rosy. Jaká krása! Ten okamžik byl naplněn radostí ze setkání dvou milujících se – květu a slunce. Právě ta velebnost chvíle, v němž si slunce zálibně prohlíželo květ, který vzhlížel k slunci s otevřenou náručí, zaujaly pozorovatele. Květina a slunce. Zdálo se, jako by si prohlíželi jeden druhého. Slunce svými paprsky laskalo květ a ten se chvěl a natahoval se ke slunci. Bylo to, jako by spolu rozmlouvali, předávali si radost, jako by mezi nimi proudila láska! Detail
Co má společného kvantová fyzika a meditace
Co má společného kvantová fyzika a meditace   
25.05.2017
Superpozice v kvantové fyzice, získání stavu vlny, je to samé, jako když v meditaci získáš stav přístupu do vyšších dimenzí, kde už hmota není. Superpozice ve stavu meditace je tehdy, když „vidíš“, ve smyslu že cítíš hlubokými city, celý svět a jeho různorodé projevy. Ale jakmile se Pozorovatel koncentruje na nějaký objekt, jeho vědomí se redukuje a omezuje se na objekt pozorování. To znamená, že když činíš volbu a soustředíš se na konkrétní detaily, vlna se mění ve hmotu (částici). Vždyť když se soustředíš na detaily, mizí celkové vnímání a zůstávají jenom detaily. Myšlenky vycházející z Materiální podstaty jsou zvláštní nástroj, síla k materializaci objektů, ale pocity vycházející z Duchovní podstaty, to je síla k rozšíření vědomí, cesta k vyšším dimenzím. Detail
O planetě Faetón
O planetě Faetón   
22.02.2017
V časech dávných, pradávných, v dobách, které dnes již nikdo nepamatuje, existovala v nekonečném Vesmíru jedna krásná velká planeta plná života. Faetón. Byla osídlena živými tvory a nad jejími přírodními krásami srdce jen jásalo. Tato planeta byla obývána vyspělými bytostmi, podobnými lidem. Bytosti byly tvořeny zvláštní energeticko - hmotnou konstrukcí, do které bylo zasazeno bílé Jádro - Duše. Ta byla jejich pravým ryzím Já, to ona jim zprostředkovávala kontakt s duchovním světem, světem Boha. Bytosti obývající tuto planetu žily, tvořily a duchovně se rozvíjeli prostřednictvím svého světelného Jádra a posvátné živé síly Ducha, jenž jim byla dána darem samotným Stvořitelem. Detail
Cesta
Cesta   
22.02.2017
Přijde doba, kdy si uvědomíš, že chodíš v kruhu. Stejné situace, stejná setkání, rozhovory o ničem, faleš, nucené úsměvy a stereotypní otázky typu: „Jak se máš? Jak jde život?“ A najednou pochopíš, že si celou tu dobu chodil kolem hory a teď si zralý na to, aby si vystoupil na její vrchol. Pokud se odvážíš k samotnému výstupu, začneš dělat první kroky. Dostaví se však pocit, že sebou neseš zátěž, která ti brání dosáhnout vrcholu. Jestliže si uděláš přestávku a otevřeš svůj batoh, tak v něm uvidíš spoustu nepotřebného harampádí. Vysypeš ho a vidíš, že jsou to tvé Pochybnosti. Zahodíš je dolů a pokračuješ v cestě. Cítíš se o něco lehčí, ale s každým dalším krokem znovu pociťuješ tíhu. Otevřeš tedy batoh a tam ... Detail
Co hledáš? Co ti chybí?
Co hledáš? Co ti chybí?   
02.12.2016
Z rozhovoru mistra Farina s poutní­kem. „Co ti chybí?“ Poutníka zarazila pří­most otázky, ani se nad tím nemusel dlouze rozmýšlet a vyhrkl „Všechno mistře! Nic nemám, nic se mi nedaří. Jsem asi prokle­tý, tak jsem přišel sem do kláštera světla abyste ze mě to prokletí sejmuli.“ Mistr se na poutníka laskavě usmál a mírně zavrtěl hlavou. „Ne, nikdo tě neproklel, jediný kdo je tak mocný aby tě proklel jsi ty sám. Každý z nás si tvoří svou vlastní realitu.“ Když mistr uviděl na obličeji muže nechá­pavý výraz, tak jej vyzval, aby se šli projít do klášterních zahrad. Našli si lavičku pod rozkvetlým stromem, usadili se a Farin se zeptal znovu: „Co ti chybí?“ Detail
Kouzlo okamžiku
Kouzlo okamžiku   
25.10.2016
Každý okamžik má v sobě neopakovatelné kouzlo. Každý okamžik je jedinečný, nový, něco přináší, něco ukazuje. Je nesmírně inspirativní. Zastavme se. Ustaňme ve své činnosti právě teď a rozhlédněme se kolem sebe. Tolik krásy nás obklopuje! Všechno, co je kolem nás i v nás je Božím výtvorem, vše nese Jeho podpis. Vše má svou vlastní vnitřní krásu a hlubší smysl, než je na první pohled vidět. Věci, rostliny, stromy, slunce, obloha, motýli, kapky deště i voda ve skleničce, stojící na našem pracovním stole... Je v tom víc, je to hlubší, barevnější, sytější! Vezměme do ruky sklenici s vodou tak, jako by to bylo poprvé a naposledy. Oceňme ji, oceňme její tvar, její krásu a pak pomalu vychutnejme chuť vody. Jak je lahodná! Jak je to možné? Jak je možné, že právě tato voda v této sklenici je tak výborná? Detail
Pokladnice duše
Pokladnice duše   
19.09.2016
Duše člověka je jako malý bůh, podřimující v jeho samotném nitru. Tento malý bůh je zdrojem ohromné duchovní síly, Lásky a Moudrosti. Je jako malé zlaté semínko usazené v sluneční pleteni člověka. Stačí jej probudit... Každé semínko, aby rostlo, potřebuje péči, potřebuje pozornost, lásku, potřebuje zalévat. Stačí tedy obrátit svou pozornost zvenku dovnitř, a zalévat toto semínko svými upřímnými dobrými pocity, svou láskou, věnovat mu všechnu potřebnou péči. A z malého semínka pak vyroste krásný bílý květ, a jak ten bude růst a sílit, začne vonět, šířit světlo. Člověk začne "zářit", vyzařovat Lásku. A celý jeho svět se najednou promění... Jeho život se stane nádherným, protože bude prodchnut Láskou. A není mocnější síly v celém Vesmíru, než je síla Lásky. Detail
Strana 1 / 4
| 1 2 3 4 | »
Položek na stránce 12 24 48