Bukový kačer vs. Optimus Prime

Stigma moderní doby

Také už vás nebaví ty všudypřítomné tuny plastu, jimiž jsme obklopeni, a které také sami denně produkujeme? Také si uvědomujete, v jak nepřirozené a od přírody oddělené době žijeme? Ano, to nejsou příjemné myšlenky, a to právě proto, že někde hluboko uvnitř si tento nepřirozený stav uvědomujeme  a nejsme s tím spokojeni. Děsí nás, jak moc jsme se změnili. Chceme to nevidět, ale víme, že jsme se oddělili od sebe samých i druhých, že jsme se oddělili od své přirozenosti, od přírody a její moudrosti a uzdravující síly. Ta plochá a prázdná umělost na nás působí ze všech stran, prorůstá námi a také našimi dětmi. Děti jsou naší budoucností, jsou budoucností této planety, a pokud chceme, aby se něco změnilo, abychom se navrátili zpět ke svým kořenům, k přirozenosti a síle, musíme jim ukázat cestu. 

Bukový kačer - lesy, stráně, louky

Hodně lidí si v dnešní době stěžuje na to, jak povrchní jsou děti, jak namísto hraní si venku posedávají s mobily, iPhony, tablety a všemi dalšími vymoženostmi dnešní doby, aniž by byly vůbec v přímém kontaktu se svým okolím a sami se sebou. Hodně lidí dnes vzpomíná na doby, kdy byli sami dětmi, vzpomínají na doby, kdy vlastnili jedinou hračku, která pro ně byla vším, kdy namísto facebooku seděli u ohně a povídali si, jak lezli po stromech, koupali se v rybníce a domů vždy přicházeli unavení a šťastní. Kam zmizeli bukoví kačeři, barevné skleněné kuličky a dřevěná autíčka? Kam zmizela vzájemnost, sdílení, přímá komunikace, upřímnost a přirozenost?  Když pohlédnete na četná dětská hřiště, většinou zcela zejí prázdnotou. Kde jsou všechny ty děti?? Existují vůbec?

Bukový kačer vs. lesk a bída moderní doby

Hledáme chybu v dětech samotných, ale kdo tuto společnost vytvořil, kdo ji tvoří? Kdo jim připravil toto prostředí, kdo jim ukázal směr, kdo vlastně všechny ty novodobé hračky vyrobil a kdo je koupil – a hlavně PROČ jim je koupil? Byli jsme to my! My sami jsme jim připravili tuto cestu, svým rozhodnutím a volbou stranou konzumu. Děti, jejich preference, jejich chování – jsou naprosto přesným odrazem toho, kým ve skutečnosti jsme my sami. Tvrdíme, že se děti změnily. Nejsme to však my? Pohlédněme okem pravdy na své vlastní životy. Možná že jsme v dětství vlastnili jedinou hračku a ta pro nás byla vším, měli jsme jednoho – dva nejlepší kamarády a sdíleli s nimi to nejhlubší v sobě. A jací jsme dnes? Kolik skutečných přátel máme, kolik „hraček“ vlastníme dnes? Plyšáka a dřevěné autíčko nahradilo skutečné auto (mnohdy ne jen jedno), televizor s plazmovou obrazovkou, na kterých běží tisíce kanálů, máme bazény, sauny, myčky na nádobí, notebooky, iPhony a další a další velké či malé nesčetné cetky (zvané vymoženosti moderní doby). Lesy, pole a louky zase nahradila povrchní zábava nákupních center a umělý svět plný sexu a násilí, valící se na nás z televizních obrazovek. Co vlastně očekáváme od toho všeho? Co očekáváme od našich dětí? Kde je to štěstí, které nám tyto věci měly přinést? Kde je nějaký pocit naplnění, svoboda a radost, pocit, že to všechno má nějaký smysl? Umělost, povrchní pozlátko, odcizení a prázdnota. Takový život jsme zvolili sami a tyto naše preference, které tvoří naše životy, samozřejmě nemohou uniknout pozornosti dětí. Ony nejsou slepé, ony nejsou hluché. Děti velmi dobře vnímají. Není na místě obviňovat je za to, kým jsme se stali.

Změna je věcí každého

Přejeme-li si změnu, musíme nejprve změnit sebe. Změna je možná vždy, v každém okamžiku života. Naše vlastní děti, vnoučata či děti v našem blízkém okolí jsou skvělým vodítkem pro vypozorování skutečného stavu věci. Ukazují stav společnosti, kterou jsme stvořili. Pohlédněme na to, jak namísto komunikace raději zapneme TV, jak namísto společně strávených chvil volíme být sami se svými vlastními koníčky. Pohlédněme na to, jak upřednostňujeme kvantitu před kvalitou. Ve skutečnosti se v tomto světě všichni honíme za chimérami (úspěch, výkon, bohatství, dobré jméno ve společnosti, postavení), přičemž upřímnost a přirozenost, radost ze sdílení chvil se svými blízkými stavíme na druhou kolej. Až bude čas. Sami však přitom všem cítíme vnitřní prázdnotu, cítíme svou odtrženost (od své vnitřní podstaty, od dětí, od lidí, od přírody, od pravdy) a myslíme, že další a další předměty a zážitky nás už konečně naplní. Ale naše duše strádá. Naše přirozenost strádá. Naše děti strádají. Celá společnost strádá, neboť to, co je bez hodnoty, prázdné - nemůže nikoho naplnit. Je to vidět všude a ve všem. Ona "povrchnost" dětí, nad kterou se tak často pozastavujeme, je naší vlastní povrchností. Jejich neúcta je naší vlastní vnitřní neúctou. To na sebe pohlédněme a přijměme zodpovědnost za to, co svou každodenní volbou tvoříme. Změna je vždy možná. Změna však začíná a končí vždy u jednotlivců. To jednotlivci tvoří společnost. To my sami - ne oni.

Je nutné, aby každý z nás sám za sebe přijal svůj díl zodpovědnosti na stavu současné společnosti. A zeptal se sám sebe, co může s tímto stavem udělat. Není třeba vyrážet do ulic s transparenty a hlásat, že změna je nutná. Není třeba demonstrací ani přesvědčování druhých. Jakmile půjdeme příkladem - pochopí i ostatní. Musíme si přiznat, že vše, co vidíme kolem sebe (dobré i špatné) je přítomno i v nás samotných. A to, co je v nás, změnit můžeme. Je to v naší moci. Neohlížejme se na to, co dělají ostatní. Pakliže lžou a podvádějí, je to jejich zodpovědnost, ne naše. Starejme se o svou vlastní čistotu, o to, abychom jednali v souladu se svým svědomím.

Vadí nám lhaní a podvody - tedy jednejme čestně a fér, buďme upřímní.
Vadí nám nespravedlnost - buďme spravedliví, jednejme v souladu se svým svědomím, i kdyby to pro nás nebylo výhodné.
Vadí nám násilí a agresivita - nalezněme kořeny toho v sobě samém, buďme láskyplní, konejme dobro.
Vadí nám umělost a nepřirozenost - buďme přirození, obklopme se přírodním. Vyprovoďme vše umělé z našeho života.
Vadí nám znečištění - přestaňme špinit sami sebe, hledejme to, co je přírodní, ukliďme si ve svém životě.
Vadí nám nedostatek pravdivé komunikace mezi lidmi, nedostatek upřímného zájmu - zajímejme se, buďme pravdiví, otevřeme se druhým, pomáhejme.

Hledejme to, co je pravé! Hledejme to původní, to, co je přirozené, přírodní. Zaměřme se na kvalitu a hodnotu. Podporujme výrobce, kteří do výrobků vkládají kus sebe, svého ducha. Podporujme ty, kdo svou práci dělají s láskou, nadšením a pro dobro všech. Hledejme dobro ve všech, všem a všude. Vydejme se na cestu k sama sobě, chovejme se tak, abychom byli hodni následování. Můžeme změnit mnohé, půjdeme-li příkladem. Není možné vrátit se zpět, lze jít pouze dopředu a vycházet z této doby, nalézat nová řešení, přinášet své vlastní nápady a zlepšení. Nevysvětlovat, nepřesvědčovat - ale jít příkladem. A to bez ohledu na to, zda nám za to někdo zatleská, zda si někdo všimne, zda budeme oceněni. Pakliže se měnit nehodláme, pak musíme tuto situaci přijmout a přestat nadávat na ty, jež nám jen nastavují zrcadlo pravdy.

Po nás potopa?

K této úvaze mě přivedl výjev, který jsem nedávno zahlédla před domem. Má sousedka (zhruba 40 letá paní) vyrazila společně s pětiletou dcerkou vynést pytel odpadků do popelnic před domem. Plastový pytel s odpadky se jí však před popelnicemi vysypal na zem, a mně se tak naskytnul pohled na jeho obsah. 75% obsahu pytle tvořil plast, z toho 40% pet lahve od nápojů. Vzhledem k tomu, jak pečlivě sama odpady třídím, mne tento výjev přímo šokoval. A to nejen proto, že kontejnery na tříděný odpad se nachází necelých 20 metrů od domu. Šokovalo mne, jaký příklad tímto dává tato žena (a to nekomentuji fakt, že pracuje jako učitelka v mateřské školce!!) svému dítěti. Jaký asi bude mít její dcera vztah k ekologii, k přírodě, k životu?

Skutečně není jedno, co kdo z nás dělá, jak se chová, co preferuje. Můžeme dlouhé hodiny mluvit o ekologii, životním prostředí a o tom, jak je dobré mít rád zvířata a chovat se hezky k druhým lidem – ale skutečnost, naše činy – ty rozhodují! 

Autor: Lenka Pragerová