Tradiční, alternativní, komplementární medicína
Výraz tradiční medicína používám místo u nás obvyklého označení alternativní medicína. Lépe to odpovídá postavení prapůvodních, přirozených léčebných metod dávné zkušenosti a moudrosti lidstva napříč světovými kulturami. Slovo alternativní znamená zástupný, náhradní, což není výstižné, protože tradiční postupy a moderní medicína, Evidence Based Medicine – EBM, existují souběžně, paralelně vedle sebe a doplňují se.
Tradiční medicína v současném světě
K tomuto pojetí mě přivedl materiál Světové zdravotnické organizace, WHO, z roku 2001 s názvem Legal Status of Traditional Medicine and Complemetary / Alternative Medicine, který na 189 stránkách popisuje postavení tradiční medicíny ve 125 zemích všech kontinentů včetně nejvyspělejších, USA, Kanady, Velké Británie, Francie, Itálie, Německa, Švýcarska, Japonska atd. Uvádí používané metody, počty lékařů, léčitelů, pacientů, systém vzdělávání, profesní stavovské organizace, terapie hrazené ze zdravotního pojištění atd.
Česká Republika v seznamu chybí, což vystihuje postavení tradiční medicíny u nás. Zřejmě se žádná z našich kompetentních institucí, oslovených WHO při přípravě uvedeného materiálu, s odpovědí a zasláním příslušných dat vůbec neobtěžovala. Proč také ztrácet čas se „šarlatánstvím“ a podporovat „nevědecké, dávno překonané obskurní podvody a pověry“.
Proč je tradiční medicína stále oblíbená?
Přestože patřím k příznivcům tradiční medicíny, dovolím si zde citovat její odpůrce, členy skeptického hnutí Sisyfos, jejichž formulace mám v oblibě pro jejich jadrnou vědeckou strukturu a formální správnost. 
Příčiny existence a šíření alternativní medicíny:
- existence nevysvětlitelných a nevyléčitelných chorob,
- zvýšená náročnost dnešního pacienta (healthismus),
- předčasné sliby vědecké medicíny,
- obtížný a vzhledem k očekávání pomalý vývoj vědecké medicíny,
- nesplnitelné naděje vzkládané do medicíny,
- jistá přetechnizovanost a dehumanizace medicíny,
- chyby a omyly lékařů,
- nedostatečná informovanost lékařů o alternativní medicíně,
- absence kritických stanovisek k alternativní medicíně,
- široká nabídka metod alternativní medicíny,
- charisma, suverenita, asertivita a nezodpovědné sliby léčitelů,
- liberální přístup státu, léčit může každý,
- lukrativnost léčitelství,
- demagogická propagace metod AM v médiích. (Heřt, 2010)
Není se čemu divit. Přes neskutečná hypermoderní technická zařízení za miliardy korun, přes vybavení a přístroje na ARO, JIP a v operačních sálech, připomínajících řídící středisko kosmických letů na mysu Canaveral, zní nejčastější odpověď lékaře na otázku o stavu a prognóze pacienta: „Nevím“. Stejně jako před 1000 lety. Nebo možná – nebyl si lékař tehdy něčím jistější?
„Lékař je člověk, který podává léky, o nichž ví jen velmi málo, k léčbě nemocí, o nichž ví ještě méně, lidem, o nichž neví vůbec nic. Přílišná lékařská péče škodí zdraví.“ (MUDr. Jan Hnízdil, 2010)
Vztah moderní a tradiční medicíny
Současnou rozumnou podobu vztahu moderní a tradiční medicíny podle mě hezky vystihuje stanovisko profesora Klenera, nestora české onkologie, uveřejněné na stránkách České lékařské komory.
Stanovisko profesora Klenera
„Přes významné pokroky lékařské vědy a bouřlivý rozvoj medicíny přetrvávají problémy s diagnostikou některých onemocnění a rovněž výsledky léčby v řadě případů nejsou uspokojivé. Toto platí zejména o nádorových onemocněních. Mnoho nemocných pak hledá různé alternativy a snadno uvěří slibům nejrůznějších léčitelů, nabízejících jim v těchto situacích zaručenou pomoc.“
„Někteří nemocní dávají dočasně za pravdu léčiteli, u něhož našli vřelejší vztah, který postrádali u profesionálního odborníka. Trvá-li nemocný na alternativní léčbě, zásadně ji neodmítneme, pokud se jedná o přípravky doporučené jako potravní doplňky, tj. přípravky bez nežádoucích účinků. Striktní zákaz by nemocného mohl uvést do stresové situace a jeho příbuzné by zbavil pocitu, že se udělalo vše, co bylo k dispozici. V každém případě musíme nemocnému vysvětlit, že vedle zvolené alternativní léčby by měl podstoupit doporučenou konvenční léčbu. Postoj k léčitelům, nelékařům, by neměl být a priori zamítavý. Pokud léčitel spolupracuje s lékařem, mohou jeho rady nebo prostředky přírodní medicíny přispět ke zlepšení celkové kondice a kvality života nemocného.“ (Klener, 2009)
Stanovisko profesora Vymětala
„Pokud jde o jednání léčitelů s klienty, tak bývá pravidlem, že se věnují jejich psychickému stavu, jak nemoc prožívají, co si o ní myslí, nemocného vedou k postupné změně životního stylu, nabízejí nemocnému nové porozumění jeho situaci a nový smysl života. To vše prohlubuje důvěru v léčitele i jím poskytovanou léčbu a pro mnohé nemocné je tento postup velmi atraktivní. Vidíme, že sama osobnost léčitele, (ale i lékaře, psychoterapeuta) a jeho způsoby jsou lékem, stejně tak vztah mezi ním a nemocným obsahuje léčebný potenciál.“
„Vedle toho máme dobré důvody, opřené dnes o molekulární biologii včetně molekulární genetiky, se domnívat, že psychické a sociální proměnné ovlivňují a přímo mění i biologickou stránku lidské bytosti. O opačném vlivu a účinku již nikdo nepochybuje.“ (Vymětal, 2004)
Povšimněme si formulace, že pacienti u léčitele našli vřelejší vztah, který postrádali u profesionálního odborníka. Hledají psychoterapeutický přístup, touží po bezpodmínečném přijetí, spolubytí, rozhovoru.
Metody tradiční medicíny
Uvádím pouze přehled nejznámějších a nejpoužívanějších metod. Kdybychom šli do detailů, určitě bychom napočítali řádově stovky technik, podobně jako u moderní psychoterapie. Záměrně jsou zde vypsány pouze přístupy, něčím působící, ať již přírodninami, rostlinami, nerosty, předměty, rukama, fyzioterapií, bioenergií, vnitřně, vnějškově atd. Metodami, založenými více na vztahu a rozhovoru, se zabývám níže.
Přehled nejpoužívanějších metod přírodní, alternativní, komplementární medicíny
Bylinkářství, fytoterapie, spagyrie, alchymie, homeopatie, autopatie, litoterapie, krystaloterapie, amulety, talismany, runy, Bachova květová terapie, aromaterapie, chiropraxe, osteopatie, kraniosakrální terapie, kineziologie, pyramidoterapie, tradiční čínská medicína, tibetská medicína, akupunktura, akupresura, ajurvéda, feng-shui, reiki, aura, čakry, tantra, léčení vírou, charismatici, mystici, šamanismus, druidismus, novopohanství, wicca, čarodějnictví, woo-doo, léčba dechem, pohybem, cvičením, masážemi, dietami, hladověním, půstem, vodou, světlem, teplem, chladem, fototerapie, colorterapie, detoxikační, vylučovací metody, makrobiotika, antroposofická medicína, kvantová medicína, clusterová medicína, irisdiagnostika, elektroakupunktura dle Volla (EAV), energoinformatika, bioenergie, bioinfluentní pole, biorezonance, biomagnetismus, elektroterapie, magnetoterapie, orgonity, energetické zářiče, radionika – virgule, kyvadlo, geopatogenní zóny, EFT, SRT, reconnection – reintegrační léčení, terapie dotekem, oxygenterapie, ozonterapie, enzymoterapie, alternativní medikamenty, Betaglukan, Homocystein, Imuregen, Ovosan, koenzym Q 1, koloidní stříbro, melasa, MMS – Miracle Metallic Supplement, mumio, léčivé vody, živá a mrtvá voda, magnetizovaná voda, Pí-voda, diamantová voda atd.
Péče o duši v tradiční medicíně
Adorací návratu k přírodě ve smyslu idejí New Age může vzniknout dojem, že kdysi dávno existoval zlatý věk, zapomenuté a opuštěné vysoké duchovno, sama pravá podstata bytí, neposkvrněný přirozený stav a systém přírodních kultur. Pravda je jiná. Mnozí tito naivní ekologicko – spirituální nadšenci by se divili, kdyby se ocitli skutečně v lůně přírody, v džungli, buši, savaně, pralese, poušti mezi primitivními národy a museli snášet askezi, přísný, neúprosný řád a tvrdý zápas o holé živobytí, bez času na meditace, relaxace, intelektuální disputace. Raději by se vrátili zpět do džungle velkoměsta a k modernímu „psychoservisu“, aby se vzpamatovali.
Psychoterapie v dnešním slova smyslu schopnosti změny na základě nalezení pravdy bytí a lásky závisí na společenském systému, který to umožní. Přesto můžeme v tradiční medicíně nalézt různé, byť částečné zárodky současných psychoterapeuticko – psychosomatických přístupů.
Jak léčí šaman
Šamanismus či kouzelnictví má velkou tradici v historii lidského rodu a v různé době se vyskytovalo na všech kontinentech. Podstata léčby spočívá v osobní zástupné angažovanosti šamana. Ten na sebe přebírá některou z rolí, které má k dispozici. Může zprostředkovat, nebo i moderovat zápas zlých sil, démonů, různými obřady, kterými síly uprošuje, zahání či si zve jiné démony na pomoc. Často jejich působiště přemísťuje tak, že sám na sebe přebírá úkol být kolbištěm, místem, na kterém démonické síly vedou svůj zápas, kde působí.
Šamani bojují s nemocí nikoli jako současní lékaři zvnějšku, v chladně odtažitém, racionálně a řemeslně koncentrovaném, věcně konajícím, objektovém ladění, s vědomím převahy, kterou díky vlastním schopnostem lze uplatnit s nadhledem a odstupem, ale mohou se ocitnout v samém jejím epicentru. Sami na konfliktu participují jako herci autentického divadla, kteří přebírají role skutečných postav, skutečných démonů.
Šaman je nadřazená autorita podobně jako lékař
V magii a šamanismu se setkáváme s odcizujícím popřením osoby nemocného člověka, neboť ta je upozaděna do takové míry, že je redukována na pouhé jeviště, prostředí, ve kterém se nemoc coby střet démonů stává produktem démonických událostí. Podobně jako jsme svědky změn úhlu pohledu v pozitivismu, je v šamanství a kouzelnictví osoba nemocného člověka, jeho názor, důvěra v jeho slovo, v to, co říká a čemu sám rozumí, považována hierarchicky i významem za bytost nižší důležitosti.
Pravda o nemoci je i zde svěřena do rukou odborníka, jímž je šaman. I zde vidíme, že nemoc je abstrahována od člověka a pojata jako projev cizích sil, čímž je odcizována osobě nemocného. I když jsou šamani ve věci angažováni svým tělem i duší naplno, jejich vztah k nemocnému je reduktivní a neosobní. (Růžička, 2010)
Jak působí šaman z hlediska moderní psychoterapie
Pomineme-li, že šaman vystupuje podobně jako moderní lékař v roli experta, můžeme v jeho působení z hlediska současného psychoterapeutického instrumentária nalézt např. hypnózu, sugesci, trans, léčebný rituál provedený mocnou, nespornou autoritou, magické působení pomocí numinosum tremendum et fascinans et majestas, personalizaci, externalizaci, imaginaci, expresi, obrazné, příběhové, narativní zpracování, expoziční terapii, dramaterapii, psychodrama, dokonce možná i kognitivní techniky, hypotézy, konstrukce, náhled, přerámování, platnost (démoni byli odvedeni, situace je vysvětlena).
Magický rituál má mocnou léčivou sílu
Tyto postupy vesměs obsahují obecné, nespecifické účinné léčebné faktory přítomné vždy, jedná-li se o rituál léčení, odehrávající se ve vztahu mezi nemocným a lékařem, psychoterapeutem, léčitelem apod. Z psychologického hlediska lze předchozí skutečnosti vysvětlit silou sugestivního působení obsahujícího magické prvky. Zmíněný psychický mechanismus prostě existuje, není ničím špatným, je skutečně účinný, a navíc přítomný v každé situaci léčení, byť někdy jen v očekáváních nemocného.
Placebo efekt je podstatnou a prokázanou součástí účinnosti léčby
Upozorňujeme na prokázaný placebo efekt, čili nespecifický účinek léků, jenž bývá někdy neuvěřitelně vysoký, i více než 50 %. Placebo efekt vysvětlujeme sugescí a mechanismy podmiňování, kdy se na základě očekávání pacienta a jeho důvěry v lékaře a léčbu aktivizují příslušné žádoucí mechanismy včetně sebeuzdravovacích, autosanačních, autoregeneračních procesů. Bez větší nadsázky lze připomenout, že medicína hluboko do 19. století, s výjimkou chirurgie, byla především medicínou sugesce a placeba. (Vymětal, 2004)
Tradiční čínská medicína
Tradiční čínská medicína má řadu znaků léčitelství, ale v řadě oblastí i v celku se od něho liší. Má svoji představu o stavbě lidského těla, jeho zdravém i nemocném fungování, a tomu odpovídající léčebné metody odlišné od našich, v lecčems blízké léčitelství, kterým také významnou měrou je. V léčebných postupech dominuje fytoterapie, tedy bylinná léčba. Ostatní metody, jako je akupresura, akupunktura, úprava dietetiky, cvičení, sebeovládání a sebeřízení atd., jsou někdy považovány za metody spíše pomocné, které dle zdravotního stavu nemocného bylinnou léčbu vhodně doplňují, avšak mohou být použity zcela samostatně.
(Růžička, 2010)
Tradiční čínská medicína považuje za nejdůležitější část léčbu bylinami a psychoterapii. V rámci psychoterapie radí, aby pacient změnil své chování, a pokud to neudělá, nevytvoří se podmínky pro odstranění obtíží. (Hoffmann, 2002)
Jak působí tradiční čínská medicína z hlediska moderní psychoterapie
U tradiční čínské medicíny lze pozorovat i s přihlédnutím k východním filosofickým systémům, taoismu apod., spíše změnu sebepojetí, vnitřního prožívání, postoje, snad ve smyslu současné logoterapie a existenciální analýzy. Jaký smysl má moje nekonečné monotónní úmorné plahočení v rýžovém poli? Dále učení, získání nových přístupů, vzorců chování, zkušeností, averzivní podmiňování, odnaučování, kladné zpevňování, operantní podmiňování (jednání je určeno svými následky – budeš li dělat toto a toto, dostaví či nedostaví se toto), paradoxní intence (koany), relaxační postupy, meditace, práce s tělem, individuální formule, afirmace, mantry, dereflexe, odpoutání pozornosti, sebepřesah. Z metod zaměřených na okolí pouze ovlivnění vztahů k nejbližšímu okolí, řekněme párová, rodinná terapie.
Pokud se týká vztahů, ty východní filosofické systémy řeší daleko méně než evropská křesťanská tradice, proto jsou psychoterapeutické techniky čínské medicíny zaměřeny více na vnitřní prožívání jednotlivce než na jeho chování ke druhým.
Nesmíme také zapomenout, že tradiční čínská medicína, jak jí známe v dnešní podobě, je u nás, v Evropě i USA často provozována moderními vystudovanými lékaři, kteří do ní chtě nechtě vnášejí své naučené postupy. K tomu přistupuje fakt, že tradiční čínská medicína byla o svou filosofickou složku značně osekána v dobách Maovy komunistické kulturní revoluce v 50. letech 20. století. Léčení bylinkami muselo být ponecháno, protože jiná lékařská péče nebyla, rozhovory o smyslu nebyly ale žádoucí.
Antická medicína působila psychoterapií a prevencí
Antičtí lékaři se za dob Galéna a Hippokrata starali, aby jejich klienti vůbec neonemocněli. Prvotním úkolem lékaře nebylo léčit, ale radami a návody pro harmonický život nemocem předcházet, aby vůbec nenastaly. Připomeňme pojem „kalokagathia“ - kalos kai agathos, krásný a dobrý, vyjadřující ideál souladu a vyváženosti tělesné i duševní krásy a dobroty, ctnosti. Neúspěchem lékaře nebylo nevyléčení vzniklé choroby, ale přímo vznik nemoci. Péče byla zřejmě více než dnes zaměřena na prevenci, profylaxi.
Terapie není léčení, ale provázení
Původní význam řeckého slova therapeia, therapon není léčit, jak výraz terapie dnes vnímáme my, ale provázet, být s někým, být u někoho, jít s někým, stát vedle, být k dispozici, pomáhat. Musíme samozřejmě připomenout, že tehdejší lékařská péče byla určena pro svobodné občany, nikoli pro otroky. Abychom byli spravedliví a příliš neidealizovali.
Také středověká medicína léčila duši
Také středověcí, renesanční i barokní lékaři, Avicenna, Paracelsus, Agrippa, Jessenius, počítali s duší člověka, s celým jeho životem i Vesmírem. Používali filosofii, přírodní medicínu, magii, astrologii. Paracelsus říkal: „Lékař, který není zároveň dobrým astrologem, je pouhý šarlatán.“ Galileo Galilei přednášel kolem roku 1610 na universitě v Padově medicínskou astrologii pro lékaře. Učil je sestavit dekumbitorní horoskop, tedy mapu Vesmíru v okamžiku ulehnutí, počátku onemocnění, aby mohli zjistit obraz světa kolem nemocného, poznat, v jaké životní situaci se nachází, co prožívá, co se děje.
Novověká medicína začala léčit pouze tělo
Od druhé poloviny 17. století se ale medicína začala měnit v moderní vědu. Filosof René Descartes nabídl děsné řešení. Duši ponechal v kompetenci církve, tělo člověka odtrhl od psychiky a pojednal jako rozumný mechanický stroj, složený z malých kuliček, atomů a buněk.
Prohlásil: „Myslím, tedy jsem“. Zapomněl, že člověk potřebuje k plnohodnotnému životu také druhou větu: „Cítím, tedy jsem“.
Skutečná psychoterapie potřebuje odpovídající společenské podmínky
Přesto, že v tradiční medicíně lze pozorovat celostní, komplexní přístup k člověku a jeho zdraví, docílení změny ve smyslu moderní psychoterapie nebylo samozřejmě možné z důvodu tehdy panujících společenských řádů a systémů i způsobu života.
Opět je třeba upozornit na psychoterapii jako svébytný obor přesahující filosofii, psychologii, medicínu i sociologii, který mohl vzniknout teprve v souběhu s převratnými společenskými změnami 20. století, směřujícími od autokratických a totalitních kolektivních systémů k demokracii, občanské společnosti, individualitě, svobodě a odpovědnosti každého jednotlivce.
Tradiční přírodní medicína vnímá člověka celostně
Nicméně se mi zdá být zřetelné, že tradiční přírodní léčebné přístupy vnímaly nemocného člověka daleko plněji než moderní EBM medicína, více věděly o vlivu psychiky na zdraví, více respektovaly místo člověka v životě v neohraničené celosti jeho přirozeného světa, podobně jako se o to snaží moderní psychoterapie.
Mgr. Vladimír Halama
Lektor, kouč, psychoterapeut, astrolog