Stříbrné šperky aneb Stříbro, dar Luny pro krásu i zdraví
Snad by stačilo stručně napsat:
„Podívejte se na naše krásné stříbrné šperky, amulety a talismany s mytologickou a magickou tématikou. Stříbro je archetypem Luny, noci, jinové energie, ženství, vody, země. Šperky jsou perfektně řemeslně zpracované, ryzost stříbra je ověřena Puncovním úřadem v Táboře.“
A nic víc, stačilo.
Ale stříbro si zasluhuje více prostoru.
Stříbro v historii
Stříbro, chemická značka Ag, latinsky Argentum, je vzácný, ušlechtilý kov bílé barvy, používaný již od starověku. Pro svou měkkost, velmi dobrou zpracovatelnost, kujnost a zatékavost při odlévání se stříbro odedávna používalo k výrobě šperků a mincí. Nejstarší nalezené kousky opracovaného stříbra jsou staré asi 6000 let. Stříbrné mince byly raženy již ve starověku v Egyptě, Řecku, v římské říši. Také v českých zemích se ve středověku dobývalo značné množství stříbrných rud. Nejznámější lokalitou je Kutná Hora. Kromě těžby a rafinace stříbra zde vznikla i královská mincovna.
Nejrozšířenější stříbrnou mincí byl tolar. Požíval se několik set let nejen v Evropě ale i na dalších kontinentech. Byl tak oblíbeným a stálým platidlem, až se stal základem pro dnešní dolar. Podobnost slov tolar a dolar je patrná. Další stříbrnou mincí byl groš. V našich zemích byl velice známý pražský groš, který platil stejně jako tolar stovky let. V současnosti se stříbro používá také v elektronickém a fotografickém průmyslu atd.
Stříbro léčí
Další zajímavou a užitečnou vlastností stříbra jsou jeho zdravotní účinky. Dezinfekční působení stříbra vypozorovali naši předkové už před mnoha tisíci lety. Ve starověku se používaly stříbrné nádoby k uchovávání potravin. Do mléka i jiných nápojů se vkládaly stříbrné mince, aby vydržely déle čerstvé, stříbrem se čistily studně.
Stříbro a zlato jako symbol duality
K pochopení symbolického významu stříbra je třeba zároveň uvažovat i o zlatě. Neboť zlato a stříbro vyjadřují archetyp duality viditelného světa. Tuším, že u slova dualita se někteří z vás zarazí. Dnes je totiž módní říkat: „Dualita neexistuje, já už jsem dál, někde jinde, v absolutní jednotě, probuzený, osvícený. Dobro a zlo neexistuje, všechno je jedno, o nic nejde, jsme jen hologramy, ať se každý stará sám o sebe.“
Tento přístup je jistě atraktivní. Slibuje rychlé řešení životních problémů, zmizení stresu a starostí. Bohužel ale nevíme, kdo je jeho autorem. Nenajdeme ho v žádné světové kultuře. V animismu přírodních národů, buddhismu, křesťanství atd. se vždy hovoří o tom, jaké chování je vhodné a jaké nevhodné, co je dobré a co špatné. Všude najdeme pokyny k péči o druhé.
Šaman se stará o svůj rod a kmen. Bódhisattva v souladu s principem karuna, soucit, pomáhá ostatním bytostem, učí je dharmu, správný způsob bytí. Arahant je nižší stupeň bódhisattvy, ten se stará jen sám o sebe. Platon říkal: „Starajíce se štěstí druhých nacházíme své vlastní.“ Ježíš přišel k trpícím, chudým, hladovým, ublíženým a poníženým lidem na okraji společnosti.
Možná došlo k nepřesnému pochopení Ježíšových slov. Výroky „Nikomu neodplácejte zlým za zlé, milujte své nepřátele, dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí, žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují, tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou, a bude-li ti brát plášť, nech mu i košili“ atd. zní i dnes, po 2000 letech, paradoxně a provokativně. Připadá nám, že působí jako nesmyslný zenový koan.
Ale neznamenají, že dobro a zlo neexistuje. Pouze říkají, jak se máme ke zlému chovat. Jistě že ne vždy. Jiná místa v Bibli ukazují, kdy a jak se máme bránit. Lásku k nepříteli můžeme prokázat i tím, že mu zabráníme konat zlo. Bible nedává přesná pravidla. Bible nás učí cítit, přemýšlet, vědět, že věci mohou být nejen tak, ale i tak. Záleží na kontextu.
Stříbro a zlato jako jin a jang
Jistěže jednota ve smyslu naprostého splynutí s Universem asi existuje. V neviditelném světě, za branou smrti, v bardo, kde bude naše Duše čekat na další inkarnaci. Jak to skutečně je, neví nikdo. Neví to ani ten, kdo si myslí, že to ví. Vše se dozvíme až tam. Závěrečná otázka, opět provokativní. Jak poznáme, že jsme osvícení a probuzení?
My všichni zde bychom měli vzít na vědomí, že jsme nyní ve viditelném, tzv. „hmotném“ světě a že zde platí vesmírná pravidla. Nehrajme si na to, že už jsme rozplynutí v astrálu. To přijde. Naše bytí tady a teď, tak jak ho osobně prožíváme, potřebuje kosmickou energii. Čchi, či, ki, prána, meteoron, archeus, vis vitalis, elan vital, orgon atd. se projevuje dynamikou. Různost sytí vše živé.
Dvě navzájem opačné síly, které se neustále pohybují, doplňují a tvoří celek, svět, život, nazývá čínská filosofie jin a jang. Jin je ženský princip, tma, noc, sever, zima, voda, země, klid, melancholie, meditace, pasivita. Jang je mužský princip, světlo, den, jih, teplo, vítr, oheň, pohyb, veselí, aktivita. Tuto představu najdeme i v jiných myšlenkových systémech.
Astrologie pracuje s polaritou, v horoskopu rozděluje znamení, planety a domy na kladné a záporné, mužské a ženské. Slunce je zlato, Luna stříbro. Carl Gustav Jung používal pro mužské a ženské části psychiky výrazy animus a anima. Ne vždy se jedná o prostý protiklad. Některé prvky jsou spolu ve vztahu chybění, privace, symbiotického doplnění.
Tma nemá svou podstatu, je to nedostatek světla. Světlo je proud částic. Když svítí, tma zmizí. Tma světlo nemůže zrušit. Tma je ale pozadím pro hvězdy a Lunu. Podobně zlo a dobro. Zlo je absence dobra, privatio boni. Zlo nemůže existovat bez dobra. Dobro může být samo o sobě, zlo se může projevit jen na dobru. Ale bez zla, trápení, otřesu dobro nepoznáme.
Přejeme vám, ať stříbrné šperky dobře podporují harmonizaci vaší animy a anima, pravé a levé mozkové hemisféry, ženské a mužské části vaší psychiky, tvorby a klidu ve vašem životě.
Vladimír Halama a team Bombastus
