Solar Plexus
Jaký je solar plexus z hlediska fyziologie a jak souvisí s duchovní prací?
Solar plexus je soubor nervových ganglií různé velikosti a tvaru, které jsou vzájemně propojeny velkým množstvím větví různých délek a tloušťek. Hodně to závisí na počtu do něj vcházejících nervových kmenů a uzlů, které do něj patří, a také na tvaru tohoto mocného konglomerátu. Ve své středu solar plexus připomíná spíše spojené vrcholy trojúhelníku. Podle svého vnějšího tvaru má nejblíže k nerovnoměrnému kruhu, nervy se z něj jako světlo slunce radiálně rozcházejí do všech směrů k břišním orgánům. Samozřejmě je v něm mnoho nervových zakončení. Solar plexus patří k největším vegetativním pletencům. Dokonce bývá nazýván "břišním mozkem".
Koncentrace na solar plexus
Při cílené koncentraci na oblast solar plexus s pozitivním pocitem (což je podstatou prastaré meditační techniky Lotosový květ), dochází k podráždění nervových zakončení, včetně nervu s názvem nervus vagus (bloudivý nerv) - jednoho z 12 párů hlavových nervů. Mimochodem, součástí parasympatické části solar plexu je jak pravý, tak levý bloudivý nerv. Kromě toho, solar plexus obsahuje z větší části společný zadní kmen obou bloudivých nervů. Takže po stimulaci bloudivého nervu jsou signály přenášeny do mozku. Procházejí přes rozdělovací nervové uzly a vcházejí do hypothalamu. Hypothalamu se říká též starý mozek (plazí mozek), primární mozek, ještěří mozek... Hypothalamus je jednou z nejstarších formací.
Hypothalamus
Hypothalamus je nejvyšší centrum, v němž se sdružují všechny informace o vnitřním stavu organismu. Je to doslova prostředník mezi nervovým systémem, vnitřními orgány, tělními tekutinami. Je to takový převodník energie. Jakmile obdrží nervové impulzy z mozkové kůry, převede je do jazyka srozumitelného tělním tekutinám - tím, že v nich změní poměr koncentrace hormonů, enzymů, solí, atd. Žádná část mozku nemá tak privilegované postavení v zásobování krví jako hypotalamická oblast. Chemické látky, přicházející z krve, neustále signalizují, v jakém stavu se nacházejí vnitřní orgány a systémy v každém okamžiku. Jednoduše řečeno, hypothalamus je dobrý řídící pracovník, vycházející výborně jak s majitelem podniku (epifýzou), tak se zaměstnanci, takový, který dovedně spravuje mu svěřené prostředky. Díky tomu podnik funguje jako jediný mechanismus. Tento "ředitel" zajišťuje podniku úplnou homeostázu (stálost vnitřního prostředí organismu). Hypothalamus je hlavním subkortikálním centrem vegetativního zabezpečení a kontroly. Aktivně se podílí na regulaci kardiovaskulárního systému, zažívacího traktu, tělesné teploty, biochemie těla, reguluje biorytmy, pocity hladu, chuti k jídlu, žízně, ovlivňuje sexuální chování, atd. Hypothalamus samozřejmě koordinuje různé formy nervové aktivity, počínaje stavem bdění, spánku a konče tvorbou pozitivních a negativních emocí, chováním organismu během reakce a adaptace...
Agathodemon a Kakodemon
V hypothalamu se nachází dvě starobylá centra - agathodemon a kakodemon. Pokud se na lebku podíváme shora, pak tato centra ve spojení s epifýzou představují zvláštní vnitřní trojúhelník, jehož vrcholem je epifýza. V různých dobách se jim říkalo různě, ale jejich podstata zůstává stejná. Jedny z jejich názvů uvedených ve starověkých rukopisech jsou agathodemon a kakodemon. Agathodemon stimuluje zrození pozitivních myšlenek a kakodemon myšlenek negativních. Demon (v překladu z řeckého daimon) znamená božstvo, duch. Křesťanství si toto slovo půjčilo od Řeků a dalo mu jinou definici - démon. Řecké slovo Kakos znamená "špatný" a agatho "dobrý". Definici agathodemonu znali již ve starověkém Egyptě. A není náhoda, že se právě tam objevil medailon (pojmenovaný v řecko - egyptské tradici agatodemon), který se později stal talismanem. Na něm byl obraz hada se lví hlavou a sedmi zářícími hvězdami (později předělanými na koruny). Řekové převzali tyto znalosti od Egypťanů, a přeměnili je na mytologii. A tak se v řecké tradici objevil agatodemon - dobrý duch, doprovázející člověka během života. Byl považován za prostředníka mezi lidmi a bohy.
Kde se rodí myšlenky?
Myšlenky se nerodí v hypothalamu, rodí se v agathodemonu a kakodemonu. Tato centra jsou zvláštní čakry jemné energie, z jejíž podstaty se skládají naše myšlenky. Pokud se tyto části mozku odstraní, dojde k narušení některých psychických funkcí myšlení, vnímání, paměti atd. Tato centra jsou zvláštní polovodiče mezi jemnou hmotou a nervovým systémem. Dostávají signály z nervového systému a převádějí je na jemnou hmotu, zároveň samy o sobě mohou kódovat informace do signálu, tedy poslat po nervových drahách "myšlenkový příkaz". Při vybuzení jak pozitivních, tak negativních emocí převažuje aktivita parasympatické části nervového systému, jehož jedním z hlavních nervů je nerv bloudivý.
Co se děje při meditaci Lotosový květ?
Když hypothalamus obdrží od bloudivého nervu podráždění, způsobené právě koncentrací na pozitivní pocity, pak tyto nervové signály dále procházejí přes obě centra. Přičemž s větší stimulací agathodemonu dochází i k méně výrazné stimulaci kakodemonu. Při stimulaci agathodemonu tímto druhem energií, jednoduše řečeno, energií Lásky, člověk pociťuje stav blaženosti, všeobjímající radosti.
Stimulace kakodemonu
Když člověk oslabí svou pozornost nebo se úplně přikloní ke své živočišné podstatě, dojde k prudké aktivaci v důsledku současné stimulace centra kakodemonu. To se projeví nejprve vznikem negativních myšlenek a vybuzením negativních emocí. Odtud se rodí pochybnosti. Když člověk dodá těmto myšlenkám sílu - pozornost, pak v důsledku této syntézy dochází k vybuzení řady dalších center nervové soustavy, což je důvod, proč lidé upadají do deprese, do skleslé nálady či agrese. Potom se proces upoutání pozornosti negativními myšlenkami dále prohloubí a tím ještě více stimuluje centrum kakodemonu. Vznikne začarovaný kruh. A člověk se tak chytí do pasti své Materiální podstaty. Lze tento začarovaný kruh nějak prolomit?
Obyčejný člověk a jeho kakodemon
Lidský mozek je od narození naladěn na frekvenci živočišné podstaty, i když je to ten nejprimitivnější program ze všech jeho možností. Člověk, který žije normálním životem a nezabývá se rozvojem své duchovní podstaty, stimuluje centrum kakodemonu téměř neustále. Proto jsou v tomto individuu neustále přítomny takové vlastnosti jako je závist, zlost, nenávist, chamtivost, prospěchářství, žárlivost, strach, sobectví, atd. U někoho jsou výraznější, u někoho méně. Ale den po dni se lidé sami koušou do svého vlastního ocasu a z tohoto kousnutí ještě více trpí. Ke stimulaci agathodemonu u nich dochází velmi zřídka, většinou jen v podobě mírného podráždění tohoto centra na velmi krátký okamžik. A to ještě s následným potlačením této aktivace více stimulovaným centrem kakodemonu.
Epifýza, otevření třetího oka
Lidé jdoucí po duchovní cestě se cílevědomě zabývají stimulací centra agathodemonu. K čemu to vede? Pokud provádí techniku Lotosový květ (jejíž schéma práce v lidském těle je vlastně výsledkem každé duchovní cesty, která vede ke stejné vnitřní Bráně), kontrolují své emoce, myšlenky, sílu své pozornosti a snaží se po většinu času (lépe po celou dobu) přebývat ve stavu Lásky, s lokalizací tohoto citu v solar plexus, pak mohou dosáhnout následujícího. Trvalé dráždění a stimulace centra agathodemonu posiluje jeho práci, včetně konkrétních mechanismů, které tlumí malou vedlejší stimulaci kakodemonu... Tady se už jedná o čistou fyziku. Dochází zkrátka k úplnému nebo částečnému brzdění činnosti kakodemonu. Výsledkem je uvolnění energie, která výrazně posiluje funkci agathodemonu, což zase vede k vybuzení, které aktivně stimuluje funkci šišinky - epifýzy (pineální žláza). A právě výsledkem práce epifýzy v obnovených podmínkách, při změně vlnové frekvence, se člověku otevírá duchovní zrak, nebo, jak se tomu říká na Východě třetí oko. To zase napomáhá probuzení kolosálních sil duše. Člověk se mění nejen vnitřně, ale otevírá se mu pramen skutečných znalostí, realita vyšších světů...