Nový život

Možná už nemáš chuť dělat všechno správně. Poslouchat cizí rady a moudra, následovat něčí cesty.
Možná už nemáš chuť stále se snažit být vždycky pro každého k dispozici, se vším souhlasit, snažit se zalíbit, toužit být někým lepším, porovnávat se, hledat na sobě chyby ke zlepšení. Možná tě to prostě už unavuje. Možná, že už tě prostě nebaví jen tak snít o životě a živořit přitom na pomezí života. Žít jen tak jakoby napůl, předstírat, že nevíš a klást otázky, jak vlastně žít. Možná už nemáš chuť pořád něco předstírat a skrývat se... Nový život, to je život ve svobodě. Život žitý naplno v každém okamžiku dne. Život beze studu, bez omezování, sebepotlačování, bez výčitek. Je to život v radosti. Je to tvorba, která jde z hlubin tvého očištěného srdce. Je to vyjádření Lásky duše. Tebe!

Možná, že jednou napíšeš dopis sama sobě. Dopis naplněný citem, který jsi rozdávala všem. Všem, kromě sebe. Dopis plný soucitu a pochopení pro slabost, které jsi vždy měla k druhým. A k sobě ne.

Možná se budeš chtít omluvit. Sobě, své vlastní Duši.
Za všechno to sebe popírání,
sebe potlačování,
sebe znehodnocování,
sebe zesměšňování,
za všechnu tu nelítostnou krutost vůči sobě,
za nesplnitelné požadavky, které jsi sama sobě kladla,
za všechny výčitky,
zlá slova a myšlenky vůči sobě,
za neradost,
ústupky,
za všechny své potřeby, jež jsi schválně neslyšela,
city, jež jsi zadusila,
slzy, jež si potlačila,
přání, jež jsi zadupala v zem,
za vězení, jež jsi postavila kolem sebe,
za nežití.

Za svůj život, který jsi položila k nohám světu, za svou sílu, co jsi vložila do rukou druhých. "Já nevím. Rozhodněte za mě, já se přizpůsobím... Poslechnu, podřídím se. Vždyť co chci já, není důležité. Má Duše není tak důležitá... Hlavně ať se vy cítíte dobře, na mně nezáleží"... 

Jakou odměnu ti kdo slíbil za toto všechno?
Ocenění?
Poděkování?
Obejmutí?
Lásku?