Novoluní ve Vahách ve světle Bible
Astrologie žila s křesťanstvím od 1. století ve vzájemné toleranci, porozumění a často i spolupráci. Všichni evropští astrologové středověku a raného novověku žili a pracovali s Bohem v jím stvořeném světě. Rozkol nastal až s nástupem osvícenství a vědeckého světového názoru v 18. a 19. století. Pravá astrologie není věštění, ale hluboké uvažování o životě a smyslu člověka na Zemi a ve Vesmíru. Nemusí tedy být v rozporu s křesťanstvím. Možná by bylo dobré vrátit se k pradávné moudrosti našich předků a opět nastavit vztah astrologie a křesťanství tak, jak vždy byl.
Ve středu 2.10.2024 ve 20:49 bylo novoluní ve Vahách. K archetypu Vah patří kromě jiného také spravedlnost, právo, vztahy, harmonie. Vraťme se do roku 1647, kdy William Lilly napsal klíčovou knihu západní astrologie Christian Astrology a pojďme se podívat, co k těmto tématům znamení Vah říká Bible. Jsou to myšlenky, které většina z nás teoreticky zná a uznává. Jen je ještě dnes, po 2000 letech, pro nás těžké chovat se podle nich v našem životě. Ale o tom je náš vývoj, naše lekce, učení. Lidské společenství se stále někam posouvá.
Když Bůh stvořil svět, počítal s jeho dalším stálým vývojem, směrem k dobru, lásce, pochopení, probuzení, osvícení. „Hle, já stvořím nová nebesa a novou zemi. Věci minulé nebudou připomínány, nevstoupí na mysl. Veselte se, jásejte stále a stále nad tím, co stvořím. Hle, já stvořím Jeruzalém k jásotu a jeho lid k veselí. I já budu nad Jeruzalémem jásat a veselit se ze svého lidu. Nikdy víc už nebude v něm slyšet pláč ani křik. Nikdy už tam nebude dítě, které zemře v několika dnech, ani stařec, který by se nedožil plnosti věku, protože bude mladíkem, kdo zemře ve stu letech. Dříve než zavolají, já odpovím; budou ještě mluvit a já je už vyslyším. Vlk a beránek se budou pást spolu a lev jako dobytče bude žrát slámu, hadu však bude potravou prach. Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře,“ praví Hospodin. (Izajáš 65,17-25).
Nové pojetí spravedlnosti
Váhy jsou tradičně spojovány se spravedlností. Ve starověkých společnostech často platil princip „oko za oko, zub za zub“, což je známé jako lex talionis, zákon odplaty. Tato forma spravedlnosti byla založena na rovnováze, tedy na tom, že za způsobenou škodu následuje odpovídající trest.
Ježíš však přišel s novým, hlubším pojetím spravedlnosti, které se nezaměřuje na odplatu. V kázání na hoře vyzývá: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko a zub za zub.‘ Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou; a tomu, kdo by se s tebou chtěl soudit o košili, nech i svůj plášť.“ (Matouš 5,38-40).
Tato Ježíšova výzva k lásce a odpuštění totálně převrací dosavadní systémy. Dodnes přesahuje lidské chápání a zdá se být v běžném životě nedosažitelná. Nadále již nemáme sledovat pouhou přísnou rovnováhu viny a trestu. Máme se učit milosrdenství, lásce a odpuštění, které osvobozuje jak viníka, tak oběť.
Láska a mezilidské vztahy
Váhy symbolizují také vztahy. V horském kázání Ježíš říká, jak bychom se měli chovat k druhým. „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.‘ Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. “ (Matouš 5,43-45)
Toto poselství nás vyzývá k tomu, abychom vytvářeli vztahy postavené na pokoře, milosrdenství a odpuštění, bez ohledu na to, jakého zacházení se nám dostává. V našem soužití a spolubytí by měla místo ovládání, vlastnění, převahy, dominance jednoho nad druhým, kontroly zášti a nenávisti převládat láska, porozumění, harmonie.
Víme, našem běžném životě je to těžké, Stále jsme pod vlivem známých přísloví. Má, co si zasloužil, na hrubý pytel hrubá záplata, každému, co jeho jest, škoda rány, která padne vedle, jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá, pro dobrotu na žebrotu, cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly atd.
Dostane se boháč do nebe?
Mnozí duchovní lidé odmítají majetek. Hmotný svět je špatný, peníze jsou zlo. Vycházejí přitom z Bible, kde je psáno: „Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“ (Lukáš 8,25). Nedivíme se jim, poustevnický prostý život bez zodpovědnosti, starosti, stresu může být lákavý.
Ale Ježíš to myslí jinak. Citát o „velbloudu a uchu jehly“ není odsouzením bohatých. Jen upozorňuje na to, že člověk, který je velmi připoután k vlastnictví, může mít obtížný život, v bludném kruhu, slepé uličce. Ježíš říká: „Nemůžete sloužit Bohu i majetku.“ Člověk nemůže sloužit dvěma pánům současně. Nemáme být otrokem zisku. Nemáme se klanět „zlatému teleti“.
Znamení Vah je symbolem rovnováhy a harmonie. Bible nás vybízí k tomu, abychom k materiálním statkům přistupovali s vyvážeností. Máme se vyhnout posedlému chamtivému hromadění bohatství, ale také nemáme podléhat extrémní askezi, která by nás zcela odtrhla od reality.
Ježíš říká: „Království Boží je mezi vámi.“ Boží království není jen v nebi, ale je i zde na zemi. Náš život v hmotném světě má hluboký karmický a duchovní význam. Starost o majetek je Boží úkol. Slovo „ekonomika“ pochází z řeckého oikos nomos, což znamená „zákon domu“. Toto slovo symbolizuje správnou péči o materiální prostředky. Příkladem je třeba svatý Josef, který měl dům a dílnu, kde pracoval jako řemeslník. Nebyl ani příliš bohatý, ani asketa, ale přiměřeně zajišťoval potřeby své rodiny, domácnosti, sousedů, obce.
Majetek nás nemá ovládat. Naopak, my jej máme spravovat a dobře využívat. Hmotné statky a peníze mají být nástroji, s jejichž pomocí můžeme žít, tvořit, pečovat o své blízké, se štědrostí a soucitem pomáhat potřebným. Bohatství je Boží dar, který má být moudře využit. Jen se podívejte na slovní základ. Boha – tství. To jistě musí být něco Božího od Boha. 😊🙏 Jak to máte s bohatstvím vy?
