Magie
Co vás napadne, když se řekne slovo magie? Většina lidí si představí čarování. Ale to je vžitý laický omyl, nepřesná představa vyvolaná filmy a knihami, pro jejichž autory je magie atraktivním tématem. Ano, existují rituály, různé úkony s určitými látkami či předměty, domorodé woodoo či juju, ale tyto činnosti patří pouze do části magie, nazývané magie přirozená, magia naturalis, můžeme říci magie praktická, aplikovaná, užitá.
Magie není čarování
Skutečný význam pojmu magie je mnohem širší, než jen účelové kouzlení se slovními formulemi a věcmi. Je problém najít vyhovující definici. Dokonce i v odborných pramenech se objevují chybná a zavádějící tvrzení. Sestavil jsem výstižné znění, volně podle našeho největšího odborníka na tuto problematiku, profesora Milana Nakonečného, z jeho Lexikonu magie a rozhovorů v pořadu České televize Za zrcadlem.
Magie není čarování. Je to pochopení skrytých zákonů, úsilí o komunikaci s jinou, transempirickou dimenzí světa, s určitými druhy souvislostí, vztahů, informací, působení a energií, které věda dosud nezná, a pravděpodobně nikdy nepozná. Kontakt a spojitost s jiným prostorem, astrálním světem, nevnímatelným smysly, s vyššími myšlenkovými a duchovními sférami.
Pochopení, komunikace, změna
Jako všechny spirituální a filosofické obory je magie velmi široká a nejasně vymezená. Často se nepřesně uvádí, že magie si klade za cíl naučit se ovládat přírodní zákony a lidi, přičemž k tomuto cíli používá prostředků, které jsou z vědeckého hlediska často nepotvrditelné anebo přímo mu odporující. Jinak řečeno, člověk prostřednictvím magie prý používá nadpřirozené síly, Boha či božstva ke svým službám, k plnění svých přání a potřeb.
V souvislosti s výše uvedenou definicí je ale účelem magie spíše naučit se komunikovat s astrálním světem a tuto schopnost kontaktu s oním jiným, duchovním, nehmotným prostorem v případě potřeby použít ke změně vlastních či cizích životních situací, podmínek, dějů při správném vědomí morálního důsledku tohoto činu.
Dědictví dávné moudrosti
Lze říci, že magie je nejvyšší hermetickou vědou a zároveň potvrzením hermetismu jako živého a důležitého myšlenkového proudu. Hermetický výklad považuje magii za pozůstatek dávné vědy zaniklých civilizací. Etnologové magii často spojují s tradičním šamanismem a čarodějnictvím. Další teorie pak považují magii za vědění, nebo schopnosti které člověk dříve měl a ztratil. Tento názor má oporu i v moderních etnologických, biologických a psychologických výzkumech, které se zabývají schopnostmi zvířat a přírodních primitivních národů. V otázce přijímání informací z astrálu je významný přínos např. amerického psychologa Juliana Jaynese.
Původ slova
Různé tvary pojmu magie nacházíme již v nejstarších kulturách. Stará perština označovala názvem magus kněze, obětníka, zoroastriánského hvězdopravce, astrologa. Z tohoto staroperského termínu je odvozen řecký výraz mageia, magikos, používaný v odkazu na umění perských mágů. Z něho pochází již obvyklé pojmenovaní magos, množné číslo magoi. Slovo magos poprvé najdeme v Herakleitovi, asi 6. století př. n. l. Latina pak také začala používat magia, magicus. Slovo mág známe i my z běžné mluvy. Mágové byli také Tři králové, kteří se na Vánoce přišli poklonit narozenému Ježíšovi do Betléma k jesličkám. V původním textu Bible jsou nazváni magoi apo anatolón, mágové z Východu. V Jerusalémě říkají: “Eidomen autú ton astera en té anatolé,” tedy “Viděli jsme jeho hvězdu v ascendentu.” Podle židovské tradice bylo narození Mesiáše spojeno s konjunkcí Jupitera a Saturna v Rybách, která tehdy opravdu nastala a o které se předpokládá, že to byla ta hvězda, kterou spatřili.
Magor a magie
Možná vás napadne souvislost českého oblíbeného slova magor s mágem. Zdá se to pravděpodobné, magoření může souviset s představou, že člověk je všemocný čaroděj nebo je magicky zakletý. Ale není to tak. Magor vznikl z řeckého slova fantasmagorie, které je složeno z fantasma, přelud, vize a agoromai, mluvit veřejně, na agoře. Slovní řetězec magor tedy vlastně nepatřil k sobě. Lidová slovesnost fantasmagorii rozložila na fantas (chytil ho fantas) a magorii. Ale přeci jen, veřejně projevovat přeludy a vize patří také často do povinností mága, proroka, věrozvěsta, věštce, vizionáře, kněze. Tak aspoň něco.
Historie magie
V průběhu historie se pojetí magie měnilo. Říká se, že to vždy byla nauka určená úzkému okruhu zasvěcenců, kteří své učení předávali pomocí různých rituálů a složité symboliky. Zde je třeba opět opravit zažitý omyl. Místo zasvěcenec je lepší říkat povolaný, protože guru může učení předat pouze tomu, kdo je schopen je přijmout. Jednalo se tedy spíše o okruhy těch, kteří vnímali, cítili, poznali a pochopili, než zasvěcenců. Magie se nedá naučit. Mágem, šamanem, druidem se člověk rodí.
Praktikování magie bylo velmi silné před vznikem jednotlivých náboženství. Po jejich rozvoji se magie stala součástí náboženských a mytologických systémů prakticky ve všech starověkých říších. Pomocí magických rituálů a formulí se léčilo, magie ovlivňovala státní rozhodnutí, zakládání nových měst, celkově zasahovala do života. Magie podle hermetiků byla již v tomto období skrytou vědou, která vesměs usilovala o styk s Bohy. V tomto smyslu pak za nejznámějšího mága tohoto období lze považovat Mojžíše.
Starověk
Již v tomto období, jak lze usoudit z nejstarších řeckých, egyptských a mezopotámských literárních památek, používali praktičtí mágové vyřčené kouzelné formule, zaklínadla, kouzelnické hůlky nebo jiné rituální nástroje a předměty, symboly, které vyvolávaly myšlenky, amulety, talismany, magický kruh s ochrannou funkcí.
Středověk
V raném středověku magie přežívala především v nekřesťanském prostoru. S rozmachem křesťanství se magie omezovala na démonologii a vyprávění o zázracích světců. Tradiční lidová zbožnost však vždy byla a dosud je promísena z předkřesťanskými, tedy „pohanskými“ rituály, obřady a zvyky. Musíme si uvědomit, že zcela křesťanské byly české země až ve 13. století. Máme představu, že křesťanství je staré 2000 let, ale neuvědomujeme si, že my na našem území jsme ještě před 800 lety žili plně magicky.
Novověk
Výraznější rozvoj hermetismu začal v renesanci, na níž měly značný vliv i myšlenky novoplatónismu, který měl k magii poměrně blízko. Došlo také k popularizaci astrologie. S novoplatónismem se do evropského myšlení dostaly prvky tzv. egyptské magie, které byly později obohaceny východní mystikou. Až do baroka patřila magie mezi seriózní vědy. S příchodem Descarta, pozitivismu a osvícenství v 17. a 18. století nastal rozkol mezi magií a přírodními vědami, neboť jedním z důležitých aspektů magie zůstala víra a nepoznatelno. Následný rozvoj vědy postupně vedl k úpadku zájmu o magii.
Současnost
K obnovení zájmu o magii došlo v 19. a 20. století. V tomto období se však magie v chápání široké veřejnosti omezila na jednoduché užité formy, např. horoskopy, karty, věštění, každodenní praktické lidové rituály. Také se odrazila v literatuře, filmech a počítačových hrách v podobě fantasy tematiky, tedy jakési novodobé mytologie a mystiky. Hlubší spirituální, filosofický a světonázorový charakter magie je ve větší míře znovu odkrýván až v poslední době. Po celém světě existuje množství okultních řádů a společností, které se věnují studiu i praktikování různých forem magie. Vzrůstající zájem o tajemství života a spiritualitu je překvapením pro sociologii. Předpokládalo se, že civilizovaný člověk se omezí na vědu a techniku, což se ale nestalo. Život nadále zůstává záhadou.
Magie žije
Magická schopnost komunikace s tajemnem a působení jinými cestami má zásadní důležitost i dnes, protože ani současný člověk nikdy nepřestal žít magickým životem. To ví i moderní psychologie. V odborných publikacích se můžeme dočíst o magickém vědomí malých dětí, o nových pohledech na schizofrenii, které uvádějí, že slyšení hlasů nemusí být vždy patologické, ale že se může také jednat o historicky přirozený fenomén. Často nám způsobují problémy situace, které odporují zdravému rozumu. Stále ještě se umíme začarovat. Moderní psychoterapie ví, že s magickými uzávěrami svádí marný boj. Magickou uzávěru je možné odemknout pouze stejným klíčem, kterým byla ustavena. Tedy opět magií.
Autor: Vladimír Halama