"Ani veškerá temnota světa nedokáže uhasit světlo jediné svíčky." Čínské přísloví.
Plamen svíčky provází člověka po tisíciletí. Představuje živel ohně. Ohně, který dává teplo a světlo, je symbolem očisty, síly, energie, změn.
V dávných dobách lidé oheň uctívali. Věřím, že v každém z nás úcta k tomuto mocnému živlu svým způsobem přetrvává. A pokaždé, když se chystáme zapálit svíčku, si ji jistým způsobem uvědomujeme.
Pálení svíček se stalo neodmyslitelnou součástí našich životů. Zapalujeme svíčky, abychom ochránili a očistili naše domovy, neboť jejich světlo zahání tmu, depresi. Zapalujeme svíčky, abychom naše domovy rozsvítili, provoněli a vnesli do nich klid, pohodu a sváteční atmosféru.
Zapalujeme svíčky při některých rituálech, kdy si toužíme přivolat lásku, zdraví a štěstí, hodnoty, po kterých všichni tolik toužíme. Světlo svíček nám bývá společníkem ve chvílích odpočinku doma, venku za teplého letního večera či kdekoliv tam, kde se cítíme dobře.
Svíčky jsou součástí našich meditací či rozjímání. Jejich světlo je jedním z nejprostších a přesto nejpůvabnějších způsobů, jak navodit zvláštní, příjemnou, romantickou atmosféru pro vzájemné sdílení nejbližších. Světlo svíček symbolizuje spojení člověka s Kristem.
Mám ráda to teplo a světlo malého plamínku, jehož síla a moc dokáže být magická. Znovu a znovu propadám jeho kouzlu. A stejně tak moji synové. I u nás doma mají svíčky své nezastupitelné místo. Používáme je nejen k uvedeným účelům, ale jsou i hezkou a příjemnou dekorací. Jak volbou barev, tak svými vůněmi. Jejich světlo pro mne mnohdy bývá klíčem k citlivé a lehce zranitelné dětské duši. Dovoluje mi vstoupit do všech jejích zákoutí. A při těchto neopakovatelných okamžicích si pokaždé uvědomuji a vnímám sílu naší vzájemné lásky a blízkosti.