Každý okamžik má v sobě neopakovatelné kouzlo. Každý okamžik je jedinečný, nový, něco přináší, něco ukazuje. Je nesmírně inspirativní.
Zastavme se. Ustaňme ve své činnosti právě teď a rozhlédněme se kolem sebe. Tolik krásy nás obklopuje! Všechno, co je kolem nás i v nás je Božím výtvorem, vše nese Jeho podpis. Vše má svou vlastní vnitřní krásu a hlubší smysl, než je na první pohled vidět. Věci, rostliny, stromy, slunce, obloha, motýli, kapky deště i voda ve skleničce, stojící na našem pracovním stole... Je v tom víc, je to hlubší, barevnější, sytější! Vezměme do ruky sklenici s vodou tak, jako by to bylo poprvé a naposledy. Oceňme ji, oceňme její tvar, její krásu a pak pomalu vychutnejme chuť vody. Jak je lahodná! Jak je to možné? Jak je možné, že právě tato voda v této sklenici je tak výborná?
Odložme na chvíli své problémy, starosti, myšlenky, přesvědčení, názory, pravdy, představy, fantazie, záměry, úkoly a cíle a vyjděme ven. Vyjděme ven a nadechněme se vzduchu tak, jakoby to byl první nádech v našem životě, jako bychom se znovu narodili. Právě teď. Není to úžasné, moci se jen tak zhluboka nadechnout? Svobodně, lehce, zcela bez myšlenek? Jaké to je skvělé, jednoduché a příjemné jen být! Nic nemuset, nemyslet, neporovnávat, neposuzovat, nechtít, nepotřebovat, neplánovat, prostě jen Být. Když člověk jen Je, pocítí lehkost, bezprostřednost a nenucenost, cítí se být více na živu. Je to podobné, jako by se díval na svět dětskýma očima. A právě tehdy přichází ono okouzlení. Vždyť všechno je tak nové, tak jiné! Člověk žasne nad dokonalostí Božího stvoření, všech věcí, nad krásou tvarů a barev, nad smyslem a hloubkou, do které by svou myslí nikdy neproniknul.
Mysl, nástroj, který jsme léta tak pilně zdokonalovali, je nám nyní v přítomném okamžiku vlastně přítěží, neboť právě mysl nás nutí porovnávat, škatulkovat, dávat nálepky. Mysl nám vše vysvětlí, ale obere nás o hloubku, úžas, inspiraci a radost. Takto se pak střetneme s člověkem, posoudíme ho podle vzhledu a chování, zařadíme ho do škatulky, a je to. Například: tento člověk nosí rockerské tričko, je to rocker. Rockeři jsou takoví a makoví, s nimi si nemám co říct. Nebo: hle, tento vousatý chlap je ale nesympatický, a jak má ošuntělé kalhoty, to bude nějaký vandrák... Ale podívali jsme se mu do očí? Víme, kým on vlastně je? Co o něm víme? Co víme o jeho životě, o jeho osudu, myšlenkách, pocitech, bolestech, radostech, zájmech, záměrech, vizích? Co o něm ve skutečnosti víme? Je tak jednoduché dávat nálepky...
Zkusme to jinak. Vyjděme ven a dívejme se na svět jako někdo nový. Bez posudků a myšlenek, jak by co mělo být, vypadat a znamenat. Pohlédněme do tváří blízkých lidí nebo neznámých kolemjdoucích. Pohlédněme jim hluboko do očí. Co tam uvidíme? Citlivost, krásu, zranitelnost, laskavost, dobrodružství, tajemství! V očích i toho na první pohled nejobyčejnějšího člověka je něco nesmírně živého, nádherného, velkolepého. A my najednou stojíme v úžasu. To proto, že jsme v něm spatřili jeho podstatu - dobro, Boží jiskru, způsob, jakým se v něm projevuje Bůh. Vždyť v každém člověku je duše - Božská jiskra a bez ohledu na to, co člověk právě dělá nebo říká, on je Božím stvořením a má v sobě Jeho kus. Jen někteří lidé na to možná trochu zapomněli. Ale stačí jít a pozdravit to dobro v nich, slovy či mlčky, a oni si vzpomenou. Možná to nebude hned vidět, ale někde uvnitř nich se cosi krásného probudí, zachvěje. Dokonce i nevrlý člověk, ke kterému přijdeme s otevřeným srdcem, kterému se upřímně a s klidem podíváme do očí a promluvíme na něj vlídným hlasem, dokonce i takový člověk změní či zmírní své chování. Je to proto, že někde na nevědomé úrovni pocítí, že někdo oslovuje dobro v něm. A na dobro se vždy odpovídá dobrem. Lidé skutečně jsou v jádru dobří! Někdy se na ně stačí jen upřímně usmát a dobro v nich se okamžitě usměje na oplátku. Z jediného úsměvu pak mají minimálně dva lidé radost.
Jakmile objevíme kouzlo přítomného okamžiku, toto nové vnímání si zamilujeme. Pakliže jím budeme žít, náš život se stane neskutečně krásným, bude prostě kouzelný! Vždyť všichni toužíme být šťastní, vidět krásu, radovat se. A skutečně toto všechno je stále přítomno - hned teď! Stačí jen změnit vnímání, vypnout svou pobíhající neklidnou mysl a zaměřit se na tady a teď, zvolit si vidět, vnímat, cítit dobro a krásu v každém okamžiku, ve všem a ve všech. A sám být dobrým, vybírat vždy to ušlechtilejší, krásnější, vidět ve všem to lepší.
Každý okamžik je nový a přináší něco krásného. Když to člověk pocítí, pochopí, v jakém blahobytu a nesmírné kráse vlastně žije, jak skvělí a dobří lidé jej obklopují, pozná, jak úžasně dokonalé je celé Dílo Boží a je šťastný, že je něčeho tak velkolepého součástí. Jeho vděčnost roste, jeho dobro a láska roste, vše krásné a pozitivní v jeho životě a kolem něj roste, rozvíjí se, žije. Dobro existuje, dobro žije - v lidech, v nás.
"Na co se díváš, to dostáváš.
Čemu věnuješ pozornost, to získáváš.
Čím žiješ, tím se staneš."
