Elektronový oblak
Rozdíl mezi vnitřním potenciálem a vnějším nábojem právě takové orbitaly vytváří. Kvalita vnitřní energie (potenciálu) charakterizuje materiální objekt. Řečeno jazykem současné vědy to znamená, že takové elektronové obaly (orbitaly) atomů v závislosti na počtu a umístění elektronů určují elektrické, optické, magnetické a chemické vlastnosti atomů a molekul, a také většinu vlastností tvrdých těles. Jak si pamatujeme z hodin chemie, tvary elektronových oblaků (orbitalů) mohou být různé.
Vlna a částice
Takže elektron, jak víme, může v materiálním světě existovat ve dvou stavech současně: ve stavu částice a stavu vlny. Podle téže kvantové fyziky se může současně projevovat na různých místech. Když elektron odejde nebo přesněji zmizí ze své atomové orbity, okamžitě se přemisťuje, tedy na tomto místě mizí, ale na jiné orbitě se objevuje. Ale nejzajímavější na této otázce je to, o čem vědci zatím nevědí. Podívejme se například na elektron atomu vodíku, tedy prvku, který je obsažen ve vodě, v živých organizmech, v přírodních nerostech a který představuje jeden z nejrozšířenějších prvků v kosmu. Elektronový oblak rozprostírající se okolo atomového jádra vodíku má tvar koule. To je fakt, který může věda na dnešní úrovni zaznamenat. Ale vědci zatím nevědí, že elektron je sám od sebe zatočený do spirály. Přičemž tato spirála (jedna a ta samá) může být zatočena jak doleva tak i doprava v závislosti na tom, jak je v ní rozmístěn náboj. Takže právě díky takovému spirálovitému tvaru a změně místa koncentrace náboje přechází tento elektron snadno ze stavu částice do stavu vlny a naopak.
Pomeranč
Uvedu názorný příklad. Představ si, že máš v rukách pomeranč. Za pomoci nože z něj pečlivě loupeš kůru vcelku, postupuješ kolem dokola, jakoby ve spirále, pohybuješ se od jednoho konce k druhému, řekněme třeba od vrcholku v bodu A do vrcholku v bodu B. Pokud sejmeš takovou kůru z pomeranče, tak v obvyklé složené podobě bude tvořit tvar koule, bude připomínat obrys pomeranče. Ale pokud ji roztáhneme, bude se podobat zvlněnému provazu. Takže oranžová strana pomerančové kůry bude v našem názorném příkladu představovat spirálu elektronu, kdy se na jejím povrchu v oblasti bodu A bude nacházet vnější náboj a v oblasti bodu B zevnitř (na bíle straně kůry) bude vnitřní náboj. Jakákoli vnější změna v bodu A (na oranžové straně kůry) povede ke stejné okamžité vnitřní změně, ovšem opačné síly působení v bodu, který se nachází na bílé straně kůry pod vrcholkem B. Jakmile klesá vnější náboj elektronu, tak se spirála pod vlivem vnitřního potenciálu roztahuje a elektron přechází do stavu vlny. Když se znovu objevuje vnější náboj, který vzniká v důsledku vzájemného působení vlny s hmotou, spirála se stočí, a elektron opět přechází do stavu částice. Ve stavu částice má elektron vnější záporný náboj a levostrannou spirálu, ale ve stavu vlny má pravostrannou spirálu a vnější kladný náboj. A celá tato přeměna probíhá díky ezoosmóze. Pozorovatel z pozice trojrozměrné dimenze může při vytvoření určitých mechanických podmínek vidět elektron jako částici. Ovšem Pozorovatel z pozice vyšších dimenzí, který bude vidět náš materiální svět v podobě energií, může pozorovat jiný obraz struktury toho samého elektronu. Uvidí zejména to, že informační cihly, které tento elektron tvoří, budou projevovat výlučně vlastnosti energetické vlny (roztažené spirály). Přičemž tato vlna bude v prostoru nekonečná. Jednoduše řečeno, poloha samotného elektronu v celkovém systému reality je taková, že se bude nacházet všude v materiálním světě. A bude tak existovat nezávisle na tom, zda ho vidíme jako Pozorovatelé trojrozměrného světa.
Zrcadla
Aby to bylo možné pochopit, podívejme se ještě na jeden příklad – se zrcadlem. Dejme tomu, že několik základních informačních cihel tvoří strukturu, která představuje lokální bod, nějaký blíže neurčený objekt. Ten umístíme doprostřed místnosti, ve které jsou pod určitým úhlem rozmístěna zrcadla takovým způsobem, že se objekt odráží v každém z nich. Takže objekt se nachází uprostřed místnosti, odráží se v každém zrcadle, navíc my ho vidíme, takže informace o něm je v našem vědomí. Stručně řečeno je informace o tomto objektu na několika místech současně. Pokud odstraníme jedno ze zrcadel, tak v tom místě nebudeme daný objekt pozorovat. Ale když zrcadlo vrátíme, znovu se objeví. V principu to znamená, že informace o něm nezmizela. Prostě za určitých podmínek projevení informace objekt opět vidíme, ale když se podmínky změní, nevidíme ho. Nicméně objektivně daný objekt na tom místě z pohledu informace stále existuje. Odraz může mít nepřetržitý sled, což znamená, že tento objekt je v každém bodě dané místnosti (a mimochodem nejen místnosti ale i v prostoru mimo rámec místnosti) nezávisle na tom, jestli ho vidíme nebo ne. Podle kvantové fyziky to, zda se elektron nachází ve stavu částice, závisí na samotném aktu měření nebo pozorování. Jinak řečeno, neměřený a nepozorovaný elektron se chová ne jako částice, ale jako vlna. V tomto případě pro něj existuje celé pole pravděpodobností, protože se nachází tady a teď na velkém množství míst najednou, tedy ve stavu superpozice. Přitom bez ohledu na to, že elektron zaujímá větší množství pozic, bude to jeden a ten samý elektron a jedna a ta samá vlna. Superpozice je možnost nacházet se v jeden okamžik ve všech možných alternativních stavech, dokud není učiněna volba, dokud Pozorovatel neučinil měření (výpočet daného objektu). Jakmile Pozorovatel soustředí pozornost na chování elektronu, tak se elektron okamžitě přemění v částici, tedy přemění se z vlny v materiální objekt, jehož polohu je možné lokalizovat. Jedním slovem, po měření, tak říkajíc po volbě Pozorovatele, se bude jeden objekt nacházet pouze na jednom místě.
Co má společného kvantová fyzika a meditace
Závěry kvantové fyziky jsou tedy cenné pro ty, kdo se věnují zdokonalování sebe sama. To v určitém směru vysvětluje důvody toho, proč se člověku nedaří meditace. Vždyť co napomáhá tak říkajíc „zhmotnění“ procesu meditace, tedy přechodu ze stavu vlny do stavu hmoty, v němž energie znovu získává vlastnosti hmoty? Právě pozorování a kontrola ze strany Materiální podstaty. Jinými slovy se meditace nedaří tehdy, když se spouští myšlenkové procesy, jež jsou vlastní obvyklému, každodennímu stavu vědomí. Přitom mozek se celou dobu snaží cosi identifikovat a lokalizovat objekt pozorování. Taková situace se rozvíjí tehdy, když se Osobnost během meditace nedostatečně ponořuje do změněného stavu vědomí, nebo ztrácí kontrolu nad tímto stavem. To umožňuje Materiální podstatě vměšovat se do procesu pozorování, to má za důsledek zrod asociativních obrazů a Pravda se ztrácí. Vlna přechází ve hmotu. Ale jakmile „odpojíš mozek“ s jeho myšlenkovými procesy a plnohodnotně se zapojíš do meditace, tak díky projevení tvých hlubokých vnitřních pocitů dojde k rozšíření vědomí a hmota pozorovaná Duchovní podstatou se přemění ve vlnu. Spojíš se s opravdovou realitou světa, utvoříš s ní jediný celek a zároveň budeš cítit všechny jeho rozmanitosti, doslova jakoby tě bylo mnoho a ty jsi byl všude. Potom teprve probíhá opravdová meditace jako proces poznání Pravdy. Svět Materiální podstaty je svět, kde vládne hmota a její zákony.
Svět Boha je svět dokonalých energií. Když se nacházíš v meditaci, ve změněném stavu vědomí, stáváš se částí procesu, částí božského projevení se na tomto místě. Jakmile se v tobě uvede do chodu Pozorovatel Materiální podstaty, zdá se ti, že se stává faktem tvá kontrola nad hmotou. Ve skutečnosti je to tak, že kontrolu nad tebou má hmota neboli (Materiální Rozum). Výsledkem je pouze to, že se stáváš více projeveným materiálním objektem, v podstatě se měníš v korpuskulární objekt celkové hmoty (korpuskule z latinského corpusculum – „tělísko“, „nejmenší částečka hmoty“) a podrobuješ se jejím zákonům. Pokud se přepínáš do stavu vlny, stáváš se částí božského projevení se v tomto světě, tedy Pozorovatelem Duchovní podstaty. Proto se také říká: čeho je v tobě víc, tím se také staneš. Ve stavu meditace mizí obvyklé vnímání. Zejména u člověka, který má zkušenosti s meditacemi, pokud se podíváme na jeho stav během duchovní praktiky „Lotosový květ“, tak se jeho vědomí opravdu výrazně rozšiřuje, vychází za hranice obvyklého světa. Člověk cítí, že se současně nachází všude. Můžeme říci, že superpozice v kvantové fyzice, získání stavu vlny je to samé, jako když v meditaci získáš stav přístupu do vyšších dimenzí, kde už hmota není. Superpozice ve stavu meditace je tehdy, když „vidíš“, ve smyslu že cítíš hlubokými city, celý svět a jeho různorodé projevy. Ale jakmile se Pozorovatel koncentruje na nějaký objekt, jeho vědomí se redukuje a omezuje se na objekt pozorování. To znamená, že když činíš volbu a soustředíš se na konkrétní detaily, vlna se mění ve hmotu. Vždyť když se soustředíš na detaily, mizí celkové vnímání a zůstávají jenom detaily. Myšlenky vycházející z Materiální podstaty jsou zvláštní nástroj, síla k materializaci objektů, ale pocity vycházející z Duchovní podstaty, to je síla k rozšíření vědomí, cesta k vyšším dimenzím.
Možnosti pozorovatele duchovní podstaty
Takže co se týče kvantové fyziky… Na jedné straně toto povědomí o Pozorovateli rozšířilo hranice vědění vědců, na druhé straně je to zavedlo do slepé uličky. Vždyť pozice Superpozorovatele dokazuje, že existuje nějaká ohromná síla, která je schopná působit zvnějšku na Vesmír, na všechny jeho objekty a všechny procesy, které v něm probíhají. Fakticky je to ještě jedna cesta, jak vědecky dokázat existenci Boha. Ano, člověk má Duši jako částečku božské síly. Čím více mění svůj vnitřní svět, čím více jeho Osobnost splývá s Duší, otevírá se před Bohem, tím se stává duchovně silnějším a získává možnost ovlivňovat materiální svět z vyšších rozměrů. A čím víc takových lidí je, tím významnější a rozměrnější je tento vliv. Superpozorovatel je Bůh, který může ovlivňovat všechno. A Člověk jako Pozorovatel Duchovní podstaty, to je Pozorovatel, který může zasahovat do procesů světa a na mikroúrovni je měnit. Lidem jsou samozřejmě dostupné určité manipulace s hmotou i z pozice Pozorovatele Materiální podstaty. Ale opravdovou sílu ovlivňovat získává pouze tehdy, když se zapojí jeho Pozorovatel Duchovní podstaty. Jako potvrzení tohoto mohou sloužit také neuvěřitelné zázraky, které v různých dobách a na různých kontinentech konali ti, jež byli lidmi považováni za svaté. Vždyť pro ně nebylo obtížné zastavit živly, změnit strukturu vody, vyléčit jakoukoli nemoc a dokonce člověka vzkřísit z mrtvých. Člověk si ani neumí představit, jaké schopnosti v něm jsou. Pozorování je prvním krokem k poznání skrytých tajemství. Když se díváme z pozice Pozorovatele Materiální podstaty nebo Duchovní podstaty, tak už ovlivňuje samotnou situaci a její možné završení, předběžné rozhodnutí ve světě, který je pro nás neviditelný, jelikož činíme volbu. Každá situace je zvláštní odpovědí nejen na tvou přítomnost na daném místě tady a teď, ale i na to, jakým se právě ty v tento moment pozoruješ. V podstatě, v okolí vždy pozorujeme část sebe samých a nehodnotíme realitu světa, ale to, jak my ho interpretujeme podle svého chápání světa a podle svých zkušeností. Když říkáme něco o světě, tak ve své podstatě říkáme něco o sobě. Dobrý posluchač vždy uslyší o tom, kdo mluví, mnohem víc, než se tento člověk chystá o sobě prozradit.
Text i obrázky pochází z encyklopedie prapůvodních Znalostí, knihy AllatRa