Co je regresní terapie?
Regresní neboli abreaktivní psychoterapie je metoda, která se běžně používá v moderní psychologii k uvolnění a harmonizaci traumatizujících prožitků z dětství nebo náročných období tohoto života.
Nezpracované stresující události setrvávají ve vědomí jako psychické bloky a mohou člověku bránit naplno prožívat přítomnost a brzdit ho v životě.
Zúžené vědomí – když běžná událost působí jako katastrofa
Každý z nás někdy prožil situaci, která nebyla objektivně až tak dramatická, ale přesto v nás zanechala silnou stopu. Mnoho z nás například zažilo menší či střední autonehodu bez zranění. Takže si dovedeme představit ten stav, kdy pocítíme náraz, ránu, bum, šok, vidíme zmačkané plechy, nikomu se nic nestalo, ale přesto se nekontrolovaně chvějeme, lapáme po dechu, srdce nám buší, nejsme schopni slova, myšlení a jednání. Připadá nám, že nastal konec světa a že jsme právě prožili naprosto fatální děsivou událost.
Přitom takových nehod bez zranění se v Evropě každý den stane několik tisíc. Je to zcela obvyklá událost našeho moderního života. A přesto se mnoho lidí po takovém zážitku bojí znovu sednout do auta nebo řídit. V tu chvíli si neuvědomíme, že máme děkovat Bohu, že jsme živí a zdraví, že jde jen o peníze, auto se dá opravit nebo se koupí nové.
Další příklady. Dítěti se může zdát přísné napomenutí rodiče nebo učitele jako definitivní vyhnanství a odmítnutí. Podobně partnerský konflikt může být vnímán jako totální životní selhání. Pády, úrazy, požáry, topení ve vodě, pokousání psem, výpovědi z práce, nepovedená veřejná vystoupení atd. atd.
Psychologie tento jev označuje jako stav zúženého vědomí. Naše pozornost i prožívání je „sevřené“ a my událost vnímáme zkresleně, často mnohem silněji, než odpovídá realitě. Cítíme hluboké vzrušení či afekt. Naše okrajové vjemové pole je otevřeno pouze částečně a nejasně. Taková událost se uloží do paměti s nepřiměřenou důležitostí a může se později projevovat jako vnitřní mentální překážka v každodenním fungování.
Teorie paměťových stop
Regresní nebo abreaktivní psychoterapie se opírá o teorii paměťových stop. Veškeré naše životní zážitky jsou stále nahrávány a někde uloženy. O tom uvažuje fenomenologie (Husserl – tok myšlení, kogitací, urimprese, retence, protence, noeze, noema), ale také pradávná moudrost lidstva (astrál, akáša atd.). Zde je nutné připomenout, že dosud v psychologii ani obecně ve vědě neexistuje všeobecně přijímaná teorie vědomí.
Také přesně nevíme, jak funguje paměť a zdali jsou naše „data“ uložena jen v mozku nebo také v informačním poli mimo naše tělo. Smysl je ale stejný. Události zůstávají zapsané a člověk se k nim může dostat a dát jim nový význam.
Jak regresní terapie funguje?
Pod citlivým vedením terapeuta klient v myšlenkách opakovaně prochází řešenou událostí. Průběh děje nahlas slovy popisuje. Tím se v bezpečném prostředí k uloženým paměťovým stopám přidávají korektivní záznamy, které situaci zasadí do správného významového rámce. Trauma tak přestane působit jako blok a klient může žít svobodněji.
Na rozdíl od zažitých představ regresní terapie v naprosté většině případů neprobíhá v hypnóze, ale v relaxovaném meditativním stavu vědomí. Tak se cítíme např. mezi bděním a spánkem, těsně před usnutím nebo po probuzení. Představme si snění za dne (tzv. daydreaming) nebo aktivní imaginaci. Mozek pracuje v alfa vlnách (8–12 Hz). Tělo je uvolněné, dech klidný, mysl otevřenější k obrazům, vzpomínkám a vnitřním prožitkům. Na rozdíl od hluboké hypnózy je klient plně při vědomí, vnímá okolí a může kdykoli proces zastavit.
📌 Mohlo by vás zajímat: Online kurz Reinkarnace – cesta duše
Regresní terapie a minulé životy
Jeden moudrý učitel, zkušený psychoterapeut, který byl otevřený spiritualitě v psychologii, s úsměvem říkal: „Víte, ono se může stát a stává, že zcela běžný psychoterapeut provádí regresní nebo abreaktivní terapii u zážitku, který se týká tohoto života. A může být velmi překvapen, když klient najednou začne popisovat nějakou událost, která se evidentně stala před stovkami let. 😊 Co se děje? Ke slovu přichází reinkarnace.
Reinkarnace – koloběh znovuzrození nesmrtelné duše
Reinkarnace je odvěká představa, že nesmrtelná duše se vrací zpět na Zemi v cyklech stovek a tisíců životů, aby opakovaně nabírala zkušenosti, prožívala lekce, učila se metodou pokusu a omylu a vyvíjela se tak do morálně vyššího stavu vědomí. S tímto konceptem se setkáváme, byť i jen částečně, u všech původních národů po celém světě. U šamanů, domorodců, v hinduismu, buddhismu, starověkém Egyptě, u Řeků, Keltů, Germánů, Slovanů atd. Legendární psycholog Carl Gustav Jung, označil víru v reinkarnaci za základní archetyp, „jeden z nejstarších názorů lidstva“.
V průběhu 20. století si vědci mysleli, že s vývojem civilizace a techniky přirozeně vymizí náboženství a spiritualita jako nepotřebné relikty minulosti. Toto se nestalo. Koncept sekularizace (zesvětštění, odnáboženštění) byl v sociologii opuštěn. Dnešní moderní člověk žije stejně magicky, jako žil miliony let.
To se týká i reinkarnace. Dnešní doba ukazuje, že myšlenka znovuzrození je opět blízká velké části současné populace. Nejnovější průzkum Pew Research Center (2025) zjistil, že 33 % dospělých v 35 dotazovaných zemích euroamerické civilizace věří v reinkarnaci, tedy že „se lidé rodí do tohoto světa znovu a znovu“. Podobná procenta platí i pro Česko. To je obrovské množství lidí, neuvěřitelné.
Obliba a potřeba regresní terapie minulých životů v postmoderní době
S uvedeným duchovním trendem souvisí i v posledních desetiletích stále stoupající obliba a rozšíření regresní terapie, zaměřené na minulé životy. V tomto případě se může metoda nazývat třeba i reinkarnační terapie, terapie minulých životů (past life therapy), hlubinná abreaktivní psychoterapie (Andrej Dragomirecký) atd. Co stojí za tímto neobyčejným zájmem?
Významní badatelé si všímají toho, že moderní psychoterapie svádí s magií marný boj. Magicky ustavená závora totiž může být odemčena pouze tím klíčem, kterým byla zamčena. A „vědecký civilní“ psychoterapeut tento klíč nemá. Není v magických a spirituálních technikách vyškolen. Proto má-li klient světonázor, který obsahuje reinkarnaci, může mu v jeho problémech pomoci pouze terapeut, který reinkarnaci respektuje, uznává a také ovládá příslušné metody.
Co na to „vědecká“ psychoterapie?
Proslulý americký psychiatr a psychoterapeut Irvin D. Yalom a další významní psychologové říkají „anything goes“ – všechno jde. V psychoterapii neexistuje jedna „správná technika“. Důležité je, co funguje pro konkrétního klienta. Terapeut může využít jakýkoli prostředek, pokud je v souladu s autentičností terapeuta, vztahem, potřebami klienta a etickým rámcem. Smysl není v technice samotné, ale v tom, zda přináší klientovi úlevu, porozumění a změnu. Pokud regresní terapie, pracující s událostmi z minulých životů, pomáhá klientovi najít rovnováhu a nový pohled na sebe i na život, pak je stejně legitimní jako jakýkoli jiný postup.
Svoboda volby a respekt ke klientovi
Regresní terapie tak není v rozporu s běžnou systémovou „civilní“ psychoterapií, ale naopak ji může rozšířit o další dimenzi. V tom spočívá skutečná svoboda. Každý klient má možnost zvolit si přístup, který odpovídá jeho vnitřnímu nastavení, přesvědčení, kosmologii. Duchovně založeným lidem regresní terapie nabízí přístup, který odpovídá jejich mindsetu, světonázoru, což u běžného psychologa nebo psychoterapeuta založeného čistě na „vědeckém“ přístupu většinou nenajdou.
Účinnost regresní terapie
Jak je regresní terapie účinná? Z hlediska psychologického výzkumu platí, že všechny psychoterapie mají podobnou účinnost. Samotná metoda (konkrétní technika, postup) se podílí na výsledku přibližně pouze 10–20 %.
Největší roli hrají tzv. společné faktory:
- osobnost, zkušenost a empatie terapeuta,
- vztah a důvěra mezi terapeutem a klientem,
- očekávání klienta a jeho motivace,
- a také přirozený proces zlepšování v čase (spontánní remise).
To znamená, že regresní terapie je účinná minimálně stejně jako ostatní přístupy. Díky svému propojení s osobním světonázorem může být pro mnoho klientů dokonce účinnější, protože jim „dává smysl“.
Vědecký důkaz regresní terapie?
Regresní terapie nemá vědecký důkaz v přírodovědeckém smyslu. Ale to není problém. Žádná psychoterapie není vědecky „dokázaná“ jako chemická reakce nebo fyzikální zákon. Nic, co je spojené s člověkem, není exaktní a humanitní vědy mají jinou metodologii. Příklad: Vědecký skeptický spolek Sisyfos má ve „Skeptickém slovníku“ i heslo „psychoterapie“ a hodnotí ji jako problematickou. Psychoanalýzu označuje za pseudovědu, protože její postuláty nejdou empiricky ověřit. V důsledku toho pak jejich kritika míří i na psychoterapii jako celek, což působí paradoxně, protože i mainstreamové odborně uznávané psychoterapeutické metody by se tím smetly ze stolu všechny. Opravdu vtipné. 😊
Rizika regresní terapie a mýty
Regresní terapie a minulé životy, to je pro média vděčné sousto. Podobně jako duchové, poltergeisti, exorcismus, upíři, démoni, zombie, voodoo a další fantasy, sci-fi, magické či mysteriózní příběhy. Šarlatáni, fantasmagorie, bizarní, okultní, tajuplná, záhadná témata a další senzace lákají čtenáře. Média proto někdy varují před údajnými riziky regresní terapie a mluví o „uvíznutí v minulém životě“, akutním zhoršení příznaků z důvodu restimulace a návratu zážitku do vědomí nebo jiných dramatických scénářích. Ve skutečnosti však není znám jediný doložený případ poškození klienta regresní terapií, který by byl oficiálně hlášen a zaznamenán, případně řešen soudně či právně – a to ani v Česku, ani ve světě.
Reálná rizika jsou stejná jako u jiných metod
Může dojít k nedorozumění mezi klientem a psychoterapeutem (vzájemně si „nesednou“), k necitlivému přístupu, terapeut nemusí být odborně na výši, může mít nízkou přirozenou pomáhající kompetenci (vrozený talent) atd.
Ale to se může stát v jakékoliv psychoterapii – od psychoanalýzy přes kognitivně-behaviorální přístup až po PCA, gestalt, logoterapii atd. Regresní terapie tedy není nebezpečnější ani méně účinná než jiné psychoterapie. Rozhodující je vždy kvalita vztahu mezi klientem a terapeutem, empatie a důvěra.
Shrnutí
Regresní terapie nabízí možnost podívat se do vlastní minulosti – ať už z tohoto života, nebo životů minulých. Pomáhá zpracovat bloky a traumata, umožňuje dát minulým událostem správné místo a význam, a především respektuje světonázor klienta. V době, kdy stále více lidí po materialistickém 20. století opět věří v existenci nesmrtelné duše a v reinkarnaci, je tato metoda jedinečnou cestou, jak propojit psychologickou práci s osobní prožívanou spiritualitou. Regresní terapie minulých životů může být pro média bulvární senzací, pro vědecké skeptiky terčem kritiky, ale pro mnoho lidí je zásadním a hluboce osobním zdrojem pochopení a úlevy.
