Anděl se ptá: "Povolal Tě Pán?"

18. 02. 2024

Spisovatel Paulo Coelho vypráví v knize Pátá hora příběh o Eliášovi, který odcházel z města Sarepta, zvaného také Akbar, ohroženého vpádem Asyřanů. Paulo Coelho je úžasný, podívejte se na jeho knihy.

Eliáš, žena a chlapec se vydali do Izraele západním směrem, nemuseli tedy projít asyrským ležením na jihu. Úplněk jim usnadňoval cestu. Ale zároveň vrhal podivné stíny a zlověstné odrazy na skály a kameny v údolí.
Zprostřed temnot se zjevil anděl Páně. V pravici třímal ohnivý meč.
„Kam jdeš?“ zeptal se.
„Do Izraele,“ odpověděl Eliáš.
„Povolal Tě Pán?“
„Už vím, jaký zázrak ode mě Hospodin čeká. A znám místo, kde jej mám vykonat."
„Povolal Tě Pán?“ opakoval anděl.
Eliáš mlčel.
„Povolal Tě Pán?“ pravil anděl potřetí.
„Ne.“
Vrať se tedy tam, odkud jsi přišel, neboť jsi ještě nesplnil, co je ti souzeno. Pán tě dosud nepovolal.
„Dovol aspoň, ať oni odejdou, protože tady nemají co činit,“ prosil Eliáš.
Anděl však už tam nebyl. Eliáš položil na zem pytel, který nesl. Posadil se doprostřed cesty a hořce se rozplakal.
„Co se stalo?“ – žena a chlapec nic neviděli.
„Musíme se vrátit,“ řekl. „Tak si přeje Hospodin.“

O čem to je? Za prvé o našem egu. Často si něco sami vymyslíme a naplánujeme, a pak jsme překvapeni, že je všechno jinak. V jedné části mého života jsem pracoval jako firemní lektor, kouč, školitel. Když se na různých kurzech a workshopech objevilo téma kariéry, profesního směřování, pokládal jsem účastnicím a účastníkům obvykle tuto otázku: „Byly zásadní mezníky ve vašem životě, ať se týká školy, bydlení, vztahů, lásky, práce atd., výsledkem vašeho pečlivého plánování, vědomé snahy, nebo spíše takzvané náhody, shody okolností?“ Hádejte, jak zněla většina odpovědí? Jak byste odpověděli vy? Asi tušíte, že většina dotázaných se klonila k náhodě, která ale, jak víme, neexistuje. Nebyly to duchovní bytosti, z větší části se jednalo o obchodnice, techniky, manažerky, pracovníky výroby atd., vesměs založení praktického, vědeckého, materialistického. A i tito vysoce racionální lidé, zvyklí pečlivě plánovat, po chvilce přemýšlení uznali, že nad mnoha situacemi neměli a nemají kontrolu. Jak říkal americký generál a pozdější president Dwight David Eisenhower: „Každý plán končí se začátkem bitvy.“ Jako bychom byli někam, něčím, někým vedeni. Náhodou? Osudem? Stvořitelem? To nevíme, to už je na každém, jak si ten princip pojmenuje.

Zpátky k andělově otázce: „Povolal tě Pán?“ Anděl se ptá a čeká odpověď. Nic nerozhoduje ani nenařizuje. Jen se ptá. Eliáš mohl zrovna tak dobře andělovi odpovědět: „Ano povolal. Mám Boží doklady, pas, cestovní příkaz a jízdenku. Jsem vyslán.“ 😊 Ale Eliáš povolení neměl. Odpověděl: „Ne.“ To je další důležitá věc v našich životech. Slyšet Boží hlas. Vědět, kam jsme povoláni, posláni. Však víme, že výrazy „zaměstnání, práce“ a „povolání,“ které vnímáme jako poslání, mají odlišný význam. Také zpět k mé zkušenosti lektora a kouče ve firmách. Z mezinárodních průzkumů, týkajících se motivace a spokojenosti zaměstnanců, plyne následující.

• Část lidí otázku po smyslu práce nechápe. „Je mi to jedno, prostě někam chodím do práce, všude je to stejné, šéfové jsou všude blbý, ráno přijdu, odpoledne odejdu, něco udělám, dostanu výplatu, nic neřeším.“
• Další část dotazovaných, ta šťastnější, chodí do práce, kterou mají rádi, která je baví, kterou vnímají jako svůj životní úkol, skutečné povolání, poslání. Podle známého citátu: „Miluji to, co dělám a dělám to, co miluji.“
• Další část by ráda dělala něco smysluplného, ale neví, co. To je zvláštní, že? Je to tak, kariérní koučink často začíná otázkou: „Co vás baví?“ A pro mnohé není odpověď vůbec snadná. Možná se bojíme to říct? Kolikrát jsme ve škole slyšeli: „Nemůžeš dělat, co tě baví, to by to vypadalo, máš povinnosti!“
• A poslední skupina odpovídá, že dobře ví, co by je bavilo, co by měli dělat, ale obávají se začít, mají strach z přechodu. Peníze, složenky, bydlení, rodina, náklady, jistota, odpovědnost. Všichni to známe.

Vidíte, a už se nám objevilo téma obav, strachu. Ještě jednou zpátky k andělově otázce: „Povolal tě Pán?“ Eliáš odcházel, protože se bál. Ale nedostal Boží pokyn. Často v životě cítíme, že chceme a máme něco dělat. Moc nás to baví. Nějaká práce, tvoření, podnikání. A ono to nejde. Chybí nám víra, naděje, trpělivost, vytrvalost. Jsme unaveni, vystrašeni, neumíme si poradit s problémy. Máme naše budování ukončit? Jednou se nám doma rozbila myčka nádobí AEG. Byl jsem u toho já a moji dva synové. Zavolali jsme opraváře. Přijel mladý sympatický technik a vyprávěl nám svůj příběh. „Založil jsem si firmu elektro. To byl můj sen. Rozvody, opravy atd. První rok nic moc. Čekal jsem. Druhý rok taky nic moc. Tak jsem firmu zrušil a našel jsem si zaměstnání. A teď, třetí rok, mi stále někdo volá. Už se to rozneslo po známých atd. Kdybych vydržel, tak bych měl nyní práce dost. Ale už je pozdě.“ Asi přehlédl anděla, který se ptal: „Povolil ti Pán zrušit tvou firmu?“

Málokterý tvůrce má úspěch a peníze rychle. Kdyby tomu tak bylo, tak by podnikal a vymýšlel každý. Většina vynálezců, podnikatelů, umělců, spisovatelů, filmařů, malířů, skladatelů, objevitelů, vizionářů čekala dlouhá léta. Mnohým se dostalo uznání až po smrti. V astrologii tomu říkáme Saturnská lekce. Saturn je velký Prověřovatel, Kontrolor, Tazatel. Často ho vídáme v příslušném domě v tranzitním horoskopu. Saturn přichází a ptá se: „Je to, co děláš, skutečně tvůj smysl a poslání? Nebo to děláš pro něco jiného? Ego, kalkulace, peníze, sláva, žena, rodiče, kamarádi?“ Když člověk odpoví: „Ano, to je moje pravé dílo, to jsem já, budu zadlužený, o chlebu a vodě, ale nedám se, vydržím, nemůžu dělat nic jiného,“ tak Saturn kývne hlavou a jde dál. Ještě dotazovaného nechá pár let „vykoupat“, aby své tvrzení dokázal, ale pak se většinou zadaří. Když člověk s odpovědí váhá, neví, tak mu Saturn rozhází hračky a rozkope kuželky, aby si dál hledal svůj Osobní příběh jinde. Proto je Saturn v horoskopu obávaný. Ale to je omyl, nepochopení. Saturn je uzdravující, přímý a pravdomluvný.

Máte stres? Nic si z toho nedělejte, to je v pořádku. Prastará moudrost nám říká, že je to normální. V Bibli je mnoho proroků i jiných lidí, kteří před Hospodinovým úkolem utíkají. Saula vyvolil Hospodin za krále a Saul se schoval. Jonáš prchal před Božím úkolem do Taršíše. Mojžíš zpočátku nechtěl vyvést izraelský lid z Egypta. No a když je přeci jen vyvedl, tak si zase lidé izraelští stěžovali na nedostatek jídla, vody, na těžkosti cesty pouští, a dokonce se chtěli vrátit zpět do otroctví v Egyptě. Gedeón váhal vést izraelský lid v boji proti Midjáncům. Také apoštolové byli nejistí, měli pochybnosti a obavy, když je Ježíš vysílal do světa šířit evangelium. Připadalo jim, že na svůj úkol nestačí, ptali se, co mají dělat atd. Víme, že jistá míra pokory je zdravá a potřebná. Hodně sebevědomý guru na nás často nepůsobí zcela věrohodně. Jak nám říkala na přednáškách profesorka Anna Hogenová: „Jistotu má jenom blbec.“ 😊 Carl Gustav Jung napsal: „Tam, kde je váš strach, tam je váš úkol.“ A bratr naší vzácné kolegyně to říká jadrně moravsky. Omlouvám se slabším povahám, opravdu je to citace: „Buď jsi hráč, nebo sr...č.“ Pardon, aspoň takto jsem to žurnalisticky zamaskoval. 😊

V Kolodějích nad Lužnicí 18.2.2024
Vladimír Halama