V dnešní civilizované společnosti vládne tvrdý konzum a pravidla, diktovaná živočišným rozumem. Všude, kam se člověk podívá, se propaguje egoismus, velikášství, duch soupeření. Silnější převálcuje slabšího. Moc, peníze, pěstování egoismu, zvrácené hodnoty... Přesto, že jsme nuceni v tomto světě žít, a tyto "hodnoty" nás každodenně atakují v rozličných podobách, přesto víme, prostě to víme, že tento svět není pravý, není skutečný. A jak to víme? Cítíme to svou duší. Svět se totiž v podstatě vůbec nezměnil, stále v něm vládne nekompromisní zákon živočišného rozumu. Má jinou podobu než dříve, avšak slouží stále stejnému účelu, který mu určil sám Stvořitel. Tvoří ideální prostředí pro výchovu a zkoušení lidských duší. Dokud se bude duše nacházet v těle, bude neustále sváděna materiálními iluzemi a prozkušována ve své odolnosti a lásce k Bohu. Pakliže prohlédne všechny iluze, projde těmito zkouškami se ctí, bude se moci sjednotit se Stvořitelem, vstoupit do Jeho světa (vstoupit do nirvány, dosáhnout Svátosti, osvícení...). A to je také cíl - jediný cíl každé duše. Naše duše netouží po majetku, vlastnění prachu, netouží stát se mocnými a velet sobě podobným. Duše touží po Domově, chce se vrátit Domů, do světa Boha. Proč jsme na to zapomněli? Proč jsme zapomněli na to nejpodstatnější?
Zvíře nebo anděl?
Jsme lidé, věčné v pomíjivém, duchovní v materiálním. Světlo ve světě stínů. Naše duše vstoupila do "zvířecího" těla. A my máme na výběr. Žít jako zvíře, a nebo jako anděl. Stvořil nás Bůh proto, abychom žili jako "zvířátka", vyplýtvali svou životní sílu na shromažďování prachu, bojovali o kus žvance a pochybná vítězství či o pravdu se sebou podobnými, brodili se blátem pochybností a strachů a po smrti se stali tímtéž prachem? A nebo nás zamýšlel jako svobodné tvory, mocné bytosti s božskou jiskrou - kusem jeho Božského Já uvnitř sebe samých, obdařené fyzickým tělem - jako nástrojem k tvoření Dobra zde v těchto tvrdých podmínkách? Kdyby Bůh zamýšlel člověka jako jednoho z živočišných druhů, proč by mu dával tak vzácný dar - Duši a mysl s takovými možnostmi, jaké ve skutečnosti má? Proč by mu dával možnost Volby? Proč by ho obdarovával tak bohatě? Vždyť je to právě člověk sám, kdo volí, čemu věří, jakou cestou se dá, jak bude žít - zda cestou zvířete či cestou svobodného tvora, který se stane andělem?
Vše je v našich rukou
Můžeme věřit, že jsme toto tělo a nic víc, žít podle tvrdých pravidel živočišného rozumu. Věřit, že pravdou je jen to, co vnímáme svými smysly. Můžeme se donekonečna vymlouvat na to, že všichni takto žijí, že i ostatní zvířátka to takhle dělají. Můžeme se donekonečna odvolávat na svou zvířecí povahu (pudy, instinkty, genetické predispozice, atd.) a tím omlouvat své nízké jednání, svůj život bez svědomí. Jsme si však vědomi toho, co tímto způsobujeme své duši? Jak šlapeme po pokladu, božském daru, který je uvnitř nás? Je nutné vědět, že se za život, jaký jsme zde na Zemi žili, se budeme zodpovídat po své smrti - v duchovním světě. A sklidíme, co jsme zaseli. Není však nutné takto žít. Máme právo volby. Můžeme přijmout zodpovědnost pravého Nositele Duše! Zvolit cestu anděla - láskyplné, cítící, pomáhající bytosti, pro kterou není nic nemožné, bytosti, která nachází Boha v sobě, nachází ho i v druhých, nachází Boha ve všem, co je. Bytosti, která je spojena s Bohem, skrze svou duši, a po smrti těla odejde v jeho Dům...
"V tomto iluzorním světě je všechno pomíjivé jako přelud v poušti. Všechno, co na tomto fyzickém světě máme, nemá hodnotu, protože je prchavé. Musíme si pospíšit naučit cítit Duši a vnímat krásu, protože vše na tomto světě, včetně lidského života, není více než bublina pěny na mořském písku." Rigden Djapo z knihy AllatRa