Andělé

Pojem anděl pochází z řeckého slova angelos, což znamená posel. Rozumí se tím mýtická nadpřirozená duchovní bytost, která slouží jako posel, nositel zpráv a poselství mezi Bohem, bohy a lidmi. V původním hebrejském významu byl anděl také prostě posel, mal'ach. V překladu zvaném Septuaginta byl do řečtiny přeložen jako angelos, posel. V pozdním židovství a jeho prostřednictvím i v křesťanství se pak tento pojem přetvořil v pojem bytosti duchovního řádu, která slouží jako prostředník mezi Bohem a člověkem.

Rozšíření andělů

Andělé se vyskytují téměř ve všech náboženstvích. Známe je z křesťanství, judaismu, islámu i dalších mytologických systémů. Dnešní symbol anděla, posla Božího, tedy vyjadřuje moderní ekumenický či synkretický proud v duchu setkání v Assisi, kdy se lidé různé víry či vyznání navzájem respektují a uznávají, protože základní hodnoty, láska, dobro, odpuštění, milosrdenství, jsou společné všem.

Socha a vyobrazení Andělů

Původ andělů

Podle některých religionistů mohou andělé představovat relikty starších pohanských kultů. Řada biblických příběhů má své paralely např. v sumerských či dalších blízkovýchodních bájích. Během redakce starozákonních textů se podle této teorie bohové, vystupující v těchto paralelních textech, infiltrovali i do židovských náboženských textů, avšak nemohli obstát v ideovém souboji s jediným Bohem a přeměnili se proto v boží posly, anděly.

Podoba anděla

Pokud se anděl zjevuje, jedná se o bezpohlavní lidskou postavu s labutími křídly. Obvykle je oblečený do volného bílého šatu a září světlem. Tváře na sebe berou někdy více mužskou, někdy více ženskou podobu. Bezpohlavnost ukazuje na předchůdce andělů Merkura, posla bohů z antické mytologie, průvodce duší, psychopompa. Ten byl také androgyn nebo hermafrodit, vyjadřoval dokonalou symbiózu, ideální splynutí mužského a ženského principu.

Angelologie

Nauka o andělech se v teologii označuje jako angelologie. Vedle tohoto hlavního významu se pojmu používá i pro označení různých mystických a esoterických nauk i mimo křesťanství. V současné době však tato nauka o andělech stojí na okraji teologického zájmu a hierarchie andělů, která nepředstavuje oficiální nauku církve, je v zásadě marginálním tématem.

Andělé v židovství, ve Starém zákoně

Hebrejská Bible, Starý zákon považuje existenci andělů za prostý fakt. Boží poslové ‎(mal'achim) jsou v Tóře i v dalších biblických knihách výslovně tímto termínem označeni. Další výraz, kterým hebrejská Bible anděly označuje, totiž synové boží (bnej elohim), který má jak neutrální, tak i negativní konotace. Genesis popisuje svazky mezi syny božími a dcerami lidskými, po nichž dochází k potopě. Ačkoli se pak slovem elohim obvykle označuje Bůh, v některých pasážích se vykládá jako andělé nebo soudci.

Ve Starém zákoně není jisté, zda andělé disponují vlastní inteligencí a svobodnou vůlí, nebo zda pouze slouží jako prostředníci a tlumočníci mezi Bohem a člověkem. Také jejich postavení vůči člověku je diskutabilní, neboť není jasné, zda mu jsou nadřazeni či podřízeni. Podle midrašů jsou andělé často v Bibli skryti i za dalšími výrazy jako např. muž (iš). Pokud se v Bibli hovoří o anonymním muži, který se „náhodou“ vyskytuje na určitém místě v určitou dobu, jedná se pravděpodobně o anděla nebo anděly. Někdy není jasné, zda se jedná o anděla nebo samotného Boha. Jinde je zřejmé, že anděl může být pro některé lidi neviditelný a nechá se spatřit pouze určité osobě.

Vyobrazení starozákonních Andělů

Pobiblický vývoj

Zatímco Bible je na jména andělů skoupá, v židovské pobiblické literatuře, midraších, Talmudu a později kabalistických spisech lze nalézt snahu o pojmenování a roztřídění jednotlivých andělských řádů, takto se stávají serafové, cherubové, ofanim či chajot součástí hierarchie jednotlivých andělských kůrů.

Ve středověku pak dochází k dalšímu rozvinutí této hierarchie, jak je patrné např. u Maimonida, který ve své Mišne Tora řadí anděly do deseti vzestupných tříd. Andělé chajot ha-kodeš, ofanim, er'elim, chašmalim, serafové, mal'achim, elohim, bnej elohim, cherubové a išim.

Andělé v křesťanství

Křesťanská nauka o andělech navazuje velmi těsně na představu židovskou, a to především na představy typické pro pozdní židovství a apokalyptickou literaturu doby kolem přelomu letopočtu. Anděl je v křesťanství označení pro svatou a dokonalou duchovou bytost obdařenou rozumem a vůlí, která slouží Bohu.

Bible mluví o andělech jako o Božích poslech či služebnících, kteří jsou mu poslušní: „Dobrořečte Hospodinu, jeho andělé, vy silní bohatýři, kteří plníte, co řekne, vždy poslušni jeho slova!“ Ž 103, 20. Vyjadřuje i nesmrtelnost andělů: „Vždyť už nemohou zemřít, neboť jsou rovni andělům…“ Lk 20, 36.

Anděl jako posel a pomocník

Nový zákon mluví o andělech na mnoha místech a jejich úloha v příběhu je významná. Anděl předpovídá jak narození Jana Křtitele Zachariášovi, tak i narození Krista Panně Marii a pastýřům, ve snu Josefovi sdělí původ Mariina těhotenství a pošle ho do Egypta, aby byl Ježíš zachráněn před Herodem. Nakonec pak andělé zvěstují i Ježíšovo zmrtvýchvstání. Ve Skutcích apoštolů Kornélia anděl informuje o vyslyšení jeho modliteb a přikazuje mu poslat pro Petra, aby mu zvěstoval víru. Anděl pak také několikrát vysvobozuje zatčené apoštoly z vězení.

Andělé a Ježíš

Také Ježíš mluví o andělech. Vyjadřuje se o nich ve svých podobenstvích, často v souvislosti s jejich úlohou na konci světa, kde mají být dobří andělé nástrojem Božího soudu, špatní však zavrženi. Dále pak v rozmluvách, kde k andělům přirovnává lidi po smrti, kteří se již nežení a nevdávají. Jinde Ježíš dává najevo svou moc nad anděly. Andělé však v těžkých chvílích Ježíšovi taktéž pomáhají. Jednak po pokušeních ďábla na poušti, kdy ho obsluhují, nebo v Getsemanské zahradě, kdy mu anděl dodává sílu.

Ježíš a Andělé

Andělé v knize Zjevení

Kniha Zjevení je na bytosti andělů zvlášť bohatá. Vyskytují se v podstatě v celém jejím dění. Už samotné zjevení je Janovi dáno skrze anděla, který mu vše ukazuje, provází jej jednotlivými viděními. V podstatě všechny činy, které kniha popisuje, jsou konány prostřednictvím andělů. Ohlašují různé eschatologické události, polnice, rozlomení pečetí. Objevují se i andělé jednotlivých církevních obcí. Počet andělů je dle knihy Zjevení obrovský.

Systém andělů

Pozdně starověká křesťanská tradice ukazuje, jak křesťanská víra v anděly navazuje na představy židovské. Známé rozdělení andělů vypracoval na přelomu 5. a 6. století křesťanský mystik Pseudo-Dionysios Areopagita, který ve svém spise o nebeské hierarchii popsal, zčásti na základě starších tradic, devět hierarchických stupňů andělů, takzvaných andělských chórů, které se dělí do tří kůrů, triád či sfér.

Nejvyšší trojici podle jeho učení tvoří chóry serafů či serafínů, cherubů neboli cherubínů a trůnů, prostřední triádu tvoří panstva, síly a mocnosti, a konečně ve třetí sféře jsou chóry označené jako knížectva, archandělé a andělé. Tuto nauku převzal i Tomáš Akvinský a ve své Summě k jednotlivým chórům přidává ještě tzv. postavení, např. láska, vědění, poznání, řízení, zázraky, zahánění, vedoucí, vyslanci, poslové. Názvy jednotlivých chórů však pocházejí z Bible.

Andělé strážní

V křesťanství je taktéž rozvinuta víra, že každý člověk má svého tzv. strážného anděla, aby ho chránil a pomáhal mu vést správný život. Např. sv. Basil píše: „Každý věřící má u sebe anděla jako ochránce a pastýře, aby ho vedl k životu.“ Toto tvrzení je několikrát naznačeno i v Bibli a lze jej vystopovat i v raně křesťanské tradici. Shodné stanovisko zastává i většina protestantských církví. Učení o andělech strážných jakožto průvodcích či ochráncích lidí nebylo katolickou církví nikdy definováno, ale zejména lidová zbožnost k nim pěstuje velikou úctu a důvěru.

Obrazy Andělů Strážných

Archandělé

Církevní tradice vidí jako tzv. archanděly tři anděly, jejichž jména se nacházejí v Písmu – Michaela, Gabriela a Rafaela. V Bibli je však za archanděla výslovně označen pouze Michael, jako vedoucí Božích vojsk či ochránce Izraele a odpůrce ďábla ve sporu o Mojžíšovo tělo.

Anděl Rafáel (též Refáel) je zmíněn v deuterokanonické, apokryfní knize Tóbijáš, kde pomáhá hlavní postavě knihy. V Bibli je dále zmiňován anděl Gabriel, který např. zvěstuje narození Krista. Jména dalších archandělů se vyskytují v různých starozákonních apokalypsách či židovských apokryfech.

Padlí andělé

Katolická církev učí, že Bůh stvořil všechny bytosti a všechny jako dobré. Někteří z andělů se však Bohu vzepřeli a jejich hřích se chápe jako neodvolatelný a absolutní, neboť nemají po pádu už možnost litovat, podobně jako nemohou hříchu litovat lidé po smrti. Podrobnosti o tomto tématu čtěte ve článku Pád andělů.

Svátky andělů během církevního roku

V katolické církvi se slaví svátky týkající se andělů. Svátek andělů strážných je 2. října, archandělů Michaela, Gabriela a Rafaela 29. září. Svátky týkající se andělů se slaví i v některých protestantských církvích. Např. některé luteránské církve slaví 29. září svátek Archanděla Michaela a všech andělů.

Stavby zasvěcené andělům

Andělům jsou zasvěceny i mnohé sakrální stavby. U nás např. kostel sv. Andělů Strážných ve Veselí nad Moravou, v Nivnici, ve Vidochově, v Brandýsu nad Orlicí a dalších. Dále kaple andělů strážných v klášteru Zlatá Koruna, kaple sv. Andělů Strážných v Prostějově. Také mnohé kostely svatého Michaela archanděla, klášter a kostel sv. Gabriela v Pražské Kinského zahradě, kaple archanděla Rafaela v Praze atd.

Andělé v islámu

V islámu má anděl charakter bytosti plně přátelské Bohu. Andělé tvoří Boží dvůr, zaznamenávají činy lidí, vedou lidi k poslednímu soudu a jsou strážci pekla. Anděl Gabriel (arab. Džabríl) je označen za božího ducha, který přináší Mohamedovi Korán.

Andělé v islámu nemají moc přimlouvat se u Boha, a nelze se k nim proto modlit. Přesto podle islámské tradice, která se neuvádí v Koránu, navštíví každého mrtvého ihned po smrti andělé Nakir a Munkar, kteří se dotazují na jeho víru. Výjimku mezi anděly tvoří padlý anděl Iblís (ďábel), který se odmítl poklonit před Adamem. Na dalších místech je však Iblís označován za džina, podobně jako Šajtán (satan).

Andělé v esoterice a okultismu

U esoterických autorů lze nalézt tendenci rozmnožovat jména jednotlivých andělů z jiných než biblických pramenů. Například Emil Páleš označuje více archandělů, Gabriel, Rafael, Anael,  Michael, Samael, Zachariel, Orifiel, Raziel, a přiřazuje jim astrologický význam, spojený s jednotlivými planetami, dějinnými epochami apod. Nauka o andělech nechybí ani u mnohých léčitelů a vykladačů karet. Mezi okultistickými autory lze zmínit např. Johanna Trithemia či Nostradama, v současné době Doreen Virtue a Lornu Byrne.

Esoterické obrazy Andělů

Některá jména andělů

U různých autorů rozličných směrů se lze setkat i s následujícími jmény, které tito autoři připisují andělům. Např. Azrael, Chamuel, Jerahmeel, Jofiel, Nakir a Munkar, Raguel, Remiel, Sariel, Uriel.