Anděl nebo zvíře?

Anděl nebo zvíře? Duchovní cesta, smysl života, duše a hmota, věčnost a pomíjivost - eshop Bombastus    Zrození člověka je vstupem části věčnosti (duše) do pomíjivého světa hmoty. Fyzické tělo člověka je smrtelné, podléhá zákonům přírody stejně tak, jako jakákoliv jiná hmota. Fyzické tělo člověka je zvláštním "vozítkem", pomocným nástrojem pro něco mnohem, mnohem většího. Tělo není skutečným Bytím, skutečným Já člověka, protože tím je jeho věčná, duchovní podstata. Duše, kterou má člověk ještě za života v těle objevit, se kterou se má spojit, aby přesáhl materiální bytí a stal svobodnou duchovní bytostí - andělem. Smyslem života v těle je transformace - přeměna, dosažení věčnosti uprostřed pomíjivosti, nalezení světla uvnitř černočerné tmy, probuzení Lásky v krutém světě živočišného rozumu. Člověk věří, že on je svým tělem, a že jeho ego je jeho skutečné Já. Člověk věří v malost a omezení, a přitom přímo uvnitř něj se nachází částečka ze světa Boha, ze světa věčnosti!

Co věděli naši předkové, a my ne?

V dávných dobách lidé věděli, co je smyslem života, věděli, co je duchovní cesta. Například ve starověkém Egyptě se už od malička připravovali na posmrtný život, neboť věřili v prvenství duchovního světa. Těšili se na život ve světě Boha! Věděli o duši a snažili se o spojení s ní, neboť ona představuje portál - spojovací prvek s Ním. Existovaly duchovní školy, informace nebyly neznámé, byly dostupné - viz článek o Imhotepovi. Lidé v dřívějších dobách přirovnávali fyzické tělo člověka k loďce, na které se člověk plaví na rozbouřeném oceánu iluzí (vytvářených živočišným rozumem), k majáku Duše. Jednoho dne se loďka, tak jako každá hmota, rozpadne, iluze materiálního světa se rozplynou před očima, a člověku se vyjeví Pravda. Pravda o tom, jak žil, na jaká přání vyplýtval svou životní energii, na co se zaměřoval, kam směřoval. Člověk sklidí, co zasel.

Tělo je pomíjivé, je jako loďka, která se rozpadne

A právě proto lidé pěstovali svou duši, kultivovali svou duchovní podstatu, snažili se konat dobro, být lepšími ve smyslu duchovním (nikoliv být lepšími ve smyslu mít víc, vydělat víc, dosáhnout vyššího postavení v podniku, mít novější auto, vypadat lépe, zhubnout do plavek... - to jsou priority materiálního světa). Lidé se snažili poznat svou duši, část samotného Boha v sobě, (například pomocí meditačních technik, modliteb a konání dobrých skutků). Takoví lidé konali dobro, ačkoliv sami žili v bídě a utrpení. Pomáhali druhým, sdíleli s nimi to nejlepší v sobě - dobro a lásku. Projevovali ve světě světlo své duše, ačkoliv je ve vnějším světě nečekala žádná odměna. Odměna, ta skutečná odměna, totiž nejsou peníze ani moc tohoto pomíjivého světa. Skutečnou odměnou je možnost vstoupit po smrti fyzického těla do světa Boha, stát se nesmrtelnou a svobodnou duchovní bytostí - andělem. Proto se lidé tak snažili.

Člověk ve světě konzumu

V dnešní civilizované společnosti vládne tvrdý konzum a pravidla, diktovaná živočišným rozumem. Všude, kam se člověk podívá, se propaguje egoismus, velikášství, duch soupeření. Silnější převálcuje slabšího. Moc, peníze, pěstování egoismu, zvrácené hodnoty... Přesto, že jsme nuceni v tomto světě žít, a tyto "hodnoty" nás každodenně atakují v rozličných podobách, přesto víme, prostě to víme, že tento svět není pravý, není skutečný. A jak to víme? Cítíme to svou duší. Svět se totiž v podstatě vůbec nezměnil, stále v něm vládne nekompromisní zákon živočišného rozumu. Má jinou podobu než dříve, avšak slouží stále stejnému účelu, který mu určil sám Stvořitel. Tvoří ideální prostředí pro výchovu a zkoušení lidských duší. Dokud se bude duše nacházet v těle, bude neustále sváděna materiálními iluzemi a prozkušována ve své odolnosti a lásce k Bohu. Pakliže prohlédne všechny iluze, projde těmito zkouškami se ctí, bude se moci sjednotit se Stvořitelem, vstoupit do Jeho světa (vstoupit do nirvány, dosáhnout Svátosti, osvícení...). A to je také cíl - jediný cíl každé duše. Naše duše netouží po majetku, vlastnění prachu, netouží stát se mocnými a velet sobě podobným. Duše touží po Domově, chce se vrátit Domů, do světa Boha. Proč jsme na to zapomněli? Proč jsme zapomněli na to nejpodstatnější?

Zvíře nebo anděl?

Jsme lidé, věčné v pomíjivém, duchovní v materiálním. Světlo ve světě stínů. Naše duše vstoupila do "zvířecího" těla.  A my máme na výběr. Žít jako zvíře, a nebo jako anděl. Stvořil nás Bůh proto, abychom žili jako "zvířátka", vyplýtvali svou životní sílu na shromažďování prachu, bojovali o kus žvance a pochybná vítězství či o pravdu se sebou podobnými, brodili se blátem pochybností a strachů a po smrti se stali tímtéž prachem? A nebo nás zamýšlel jako svobodné tvory, mocné bytosti s božskou jiskrou - kusem jeho Božského Já uvnitř sebe samých, obdařené fyzickým tělem - jako nástrojem k tvoření Dobra zde v těchto tvrdých podmínkách? Kdyby Bůh zamýšlel člověka jako jednoho z živočišných druhů, proč by mu dával tak vzácný dar - Duši a mysl s takovými možnostmi, jaké ve skutečnosti má? Proč by mu dával možnost Volby? Proč by ho obdarovával tak bohatě? Vždyť je to právě člověk sám, kdo volí, čemu věří, jakou cestou se dá, jak bude žít - zda cestou zvířete či cestou svobodného tvora, který se stane andělem?

Člověk - anděl nebo člověk - zvíře?

Vše je v našich rukou

Můžeme věřit, že jsme toto tělo a nic víc, žít podle tvrdých pravidel živočišného rozumu. Věřit, že pravdou je jen to, co vnímáme svými smysly. Můžeme se donekonečna vymlouvat na to, že všichni takto žijí, že i ostatní zvířátka to takhle dělají.  Můžeme se donekonečna odvolávat na svou zvířecí povahu (pudy, instinkty, genetické predispozice, atd.) a tím omlouvat své nízké jednání, svůj život bez svědomí. Jsme si však vědomi toho, co tímto způsobujeme své duši? Jak šlapeme po pokladu, božském daru, který je uvnitř nás? Je nutné vědět, že se za život, jaký jsme zde na Zemi žili, se budeme zodpovídat po své smrti - v duchovním světě.  A sklidíme, co jsme zaseli. Není však nutné takto žít. Máme právo volby. Můžeme přijmout zodpovědnost pravého Nositele Duše! Zvolit cestu anděla - láskyplné, cítící, pomáhající bytosti, pro kterou není nic nemožné, bytosti, která nachází Boha v sobě, nachází ho i v druhých, nachází Boha ve všem, co je. Bytosti, která je spojena s Bohem, skrze svou duši, a po smrti těla odejde v jeho Dům...

Co jste zvolili vy? 

 

"V tomto iluzorním světě je všechno pomíjivé jako přelud v poušti. Všechno, co na tomto fyzickém světě máme, nemá hodnotu, protože je prchavé. Musíme si pospíšit naučit cítit Duši a vnímat krásu, protože vše na tomto světě, včetně lidského života, není více než bublina pěny na mořském písku."  Rigden Djapo z knihy AllatRa

Článek je inspirován znalostmi z knihy AllatRa.

Autor: Lenka Pragerová

 

Líbí se vám tento článek? Sdílejte jej se svými přáteli.

Související zboží
AllatRa AllatRa Kód: KOS-ALLATRA
Stará proroctví na různých kontinentech, v různých dobách a v různých…
493 Kč